Na letošní svátek matek jsem dostala od rodičů bílou orchidej. Nikdy jsem se o květiny nějak nestarala. Ale teď mě to opravdu chytlo. Je krásné, když kvetou a ozdobí dům. Tak jsem na dvůr ještě pořídila muškáty, hned je tam o moc mileji.

Orchidej zatím není náročná na pěstování – kvetla mi celého půl roku. Pravidelně jsem ji jednou za týden brala pod sprchu a dostala pořádný tropický déšť (zkušení pěstitelé prominou). A krásně se jí daří. Před týdnem jsem ji přesadila do nového, většího květináče, a … vypadá, že raší další stonek s květy, mám radost! Taky jsem dostala jednu „přichcíplou krásně fialovou orchidej“, tak jsem zvědavá, jestli se po mém zásahu vzpamatuje.

Asi je to zatím začátečnické nadšení, ale opravdu mě to moc baví. Někde jsem slyšela, že květina pozná, že ji má zahradník rád, a proto pěkně roste. Vím čím to je - pokud ji má zahradník rád, tak ji taky zalévá a kytka neuschne. To bude asi celá pointa.

Ale proč to všechno píšu?

Při pečování o moje rostliny se mi moc líbí představa Pána jako zahradníka a nás jako květin.

On se o nás taky s láskou stará, přesazuje nás, má velikou radost když kvítka kvetou, rostou, nadšeně se raduje z každého nového lístku, hnojí, zalévá, dbá na to, aby na ně svítilo slunce. Když kytku napadne škůdce, tak ji zachrání, prořeže. Moc mě to baví sledovat a vždycky když nastane nějaká situace s mým kvítkem, hned si to dosadím do vztahu - já a Ježíš.

Tak snad to není moc přeslazené. Chtěla jsem se s Vámi jen podělit o svou novou radost.