Před pár lety jsem si napsala Ježíškovi o Jeruzalémku. Nadchlo mě, jak je krásně čtivá. Zklamalo mě, jak je příšerně těžká. Usoudila jsem, že to teda není knížka do postele. No jenže kam, když stůl máme jen jídelní a tam mi řádí děti?
V době, kdy jsem nad tím přemýšlela, to u nás doma vypadalo o něco víc neutěšeně než teď. Teda abych to vysvělila - zařizujeme se postupně a pomalu, protože je nám líto utrácet peníze za nábytek, který bude počmárán, upatlán marmeládou či medem nebo poznamenán v nestřeženém okamžiku ukořistěným nožem. Takže máme doma kousky nábytku na odpis a co je nové, to je v maximální možné míře levné a hlavě omyvatelné. Až děťátka naberou rozumu, nastane velké zařizování. A právě z těchto důvodů jsem nechala otázku umístění Jeruzalémky, které mělo být jiné než v knihovničce, na dobu příhodnou.
Minulý a předminulý víkend jsme montovali ložnici. Tzn. k naší krásné kované posteli přibyl definitivní nábytek. Nějaké ty úložné prostory, které v současné chvíli připomínají přihrádky na chaos. Umístění věcí tak, aby nám to vyhovoalo prostě chvíli trvá. A včera, u příležitosti toho, že máme ložnici hotovou, že jsem si vyhlásila narozeniny (proč si ty křestní neoslavit, že jo) a taky toho, že to byly přesně dva roky, co jsme se konečně nastěhovali do svého, se můj muž vytasil s darem. Už to samo o sobě je u něj docela zvláštní věc, protože bytostně nesnáší pořizování jakýchkoli darů a jak jen může, tak to přehraje na mě. Ale abych to nezamluvila. Obřadně mi věnoval partu takových divných tyček, šroubečků, ohnutých plechů... A když jsme s tím chvíli zápasili, tak se z toho dal seskládat opravdu fortelný (koupený ve starožitníctví) stojánek na noty. Kdysi jsem se o něm zmínila, že by to byla paráda - mít někde stojánek na noty, na kterém by bydlela moje krásná Jeruzalémka tak, aby každý, kdo jde kolem mohl nakouknout a najít třeba právě to, co zrovna hledá.
A tak nám do ložnice přibyl další kousek nábytku.
(c) sanitan
Zítra jeden z posledních editorialů od terre-eau.
Já bych ani nevěřila, že děti dokážou zničit nábytek:-).
Upozorňujem, že autorkou článku je @sanitan. Neviem z akého dôvodu ho niekto zo spolupracovníkov redakcie Signálov zaradil do výberu blogov na víkend pod mojim menom. Článok bol publikovaný spoločenstvom "Ženy, matky, manželky" v rámci rubriky bývanie.
Článek byl vybrán z archivu blogů, kde byl uveden pod společenstvím "Ženy, matky, manželky". Terre-eau je správce společenství, proto se asi její jméno přiřadilo k tomuto článku automaticky. Omlouvám se za nedorozumění.
terre-eau: Všechny články, co dáš na společenství, se mi ukazují, že jsou od Tebe... autora vidím jen v závěru článku.
Pozri sa prosim na "blogy". Všade tam je napísaný ako autor společenství, aj fotka autora sa zobrazuje fotka společenství. Je to programátorsky nedotiahnuté ... Tu dole, pod nápisom "Ženy, matka, manželky" je tiež uvedený ako autor "společenství Ženy, matky, manželky".
Inak sa tomu dá vyhnúť tak, že článok vložíš do rozepsaných @sanitan, podobne ako to urobila napr. @somniferka. Následne si autor môže vybrať pod svojím nickom, alebo pod nickom společenství. Osobne som ako administrátor vždy vyberala možnosť publikovať pod "společenstvím".
Keďže pracujem vo vedeckej komunite, som veľmi pozorná k autorským právam, preto aj predchádzajúce komentáre.
@inspra: Nemusíte sa ospravedlňovať. Budem to konzultovať s redakciou, aby sa to zobrazovalo správne.
Fajn že se to vysvětlilo, ať vám to tak hezky píše jako doteď, těším se na další články. :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.