Dlouho uvažuji o článku na téma, jak důležitá je vlastně modlitba růžence, a dlouho ho už odkládám, jestliže totiž volný čas mám a myslím v něm na modlitbu, raději se nakonec pomodlím. Když terreau založila toto společenství, napadlo mě, že to je vhodná příležitost ho konečně napsat. Nepíšu ho tedy proto, abych se dočkala poplácání po zádech, ani ho nepíšu pro to, abych potrápila svědomí těch, kteří prostě nezvládnou dát celý růženec v jednom dni. (Vím o čem mluvím, po narození Tiny jsem taky dost polevila, vysílala jsem k nebi nesouvislé zdrávasy a otčenáše, protože jsem ani netušila, jestli jeden den skončil a začal druhý. Zhruba od Tinina 5 měsíců jsem začala bojovat s tím, abych růženec začlenila do svých dní a boj neskončil.) Cílem článku je povzbudit ty, které by se třeba rády růženec modlily pravidelně, ale třeba se ještě odhodlávají, nebo se obávají překážek.
Osobně se snažím zvládnout minimálně jeden růženec denně. Ne vždy se to podaří, ať už do toho zasáhnou vnější okolnosti nebo moje lenost. Ale zkouším to, i když to není občas snadné, i když po mně leze Kristinka a tahá mě za vlasy, dožaduje se mlíka, krade mi gumičky z vlasů a snaží se mi utrhnout náušnici i s uchem.
Seřadím hlavní důvody, proč se chci růženec modlit a proč se jej modlím a proč je dobře, když se ho modlím, i když to třeba znamená, že "stojí" domácnost a nedělám Tině pimprlata. A doufám, že to jsou i dostatečné důvody k tomu, aby se růžence chopili i ostatní. Vybrala jsem tři a budu je řadit od nejméně důležitého po nejdůležitější, zároveň tedy od subjektivního po objektivní.
A) To, zda se pomodlím, nebo nepomodlím růženec, má velký vliv na můj den. Většinou, když se růženec nepomodlím, vítezí lenost i v jiných věcech; doma toho moc neudělám, většinou je dlouho zapnutá televize a ven jen tak nakoukneme, pokud vůbec jdeme. Když začnu den alespoň s jedním či dvěma desátky, (růženec se modlím v průběhu celého dne po desátcích), pak se vetšinou přinutím uvařit jídlo dokonce i sobě a neodbydu se namazaným chlebem, víc si hraju s Tinou, k vaření si pustím vzdělávací pořad, a, dá-li Bůh, udělám i něco nad rámec běžné údržby rodiny a domácnosti.
Může se zdát, že tohle je hodně důležitý důvod, ale možná je trochu psychologický, a kdyby šlo jenom o tohle, asi bych selhávala mnohem častěji.
B) Chci aby mě moje dcera viděla klečet před Bohem, i když se mi zrovna hlavou honí kde co jiného, i když třeba zažívám nějakou drobnější krizi a podobně. Už ze své krátké mateřské zkušenosti vím, jak je pro děti důležité vidět, co dělají rodiče. Nikdy jsem ji neučila oblékat se, nic jsem jí nevysvětlovala. A ona si teď už umí natáhnout nohavice (no, mnohdy strčí obě nohy do jedné nohavice), ponožky (někdy se dokonce zadaří a oblékne na jednu nohu jednu ponožku a ne třeba tři ponožky na jednu nohu:-) a tričko přes hlavu. Umí držet tužku a kreslit, ačkoli jsem ji to taky neučila. (Umí i zapnout telefon a televizi, i když jsem jí to učit nechtěla, krčí rameny, jako já, když nevím, co dál, a když si hraje s panenkou pusinkuje jí nožičky, stejně jako já jsem pusinkovala její při přebalování.) Težko jí tedy někdy budu říkat, že a jak se má modlit, když to neuvidí.
C) Předchozí důvody se mohou vztahovat k jakékoli modlitbě, třetí říká, proč vlastně růženec: Panna Maria po nás tuto modlitbu chce. Církev nás právě k této modlitbě často vyzývá.
Je to důvod nejprostší a nezávažnější, takže by bylo fajn se opřít o nějakou autoritu. Doporučuji tedy velice tuto encykliku: https://kostelsvatekateriny.signaly.cz/1002/ingravescentibus-malis-encyklika-pia
Ze samotné encykliky:
"Nechceme tu však pomlčeti o tom, že přesvatá Panna sama i v našich dobách velmi důtklivě doporučila růžencovou modlitbu, když se zjevila v lurdské jeskyni a když svým příkladem jí naučila prostou a upřímnou dívku. Jak bychom tedy ve všecko nedoufali, budeme-li řádně, budeme-li svatě, jak se sluší, tímto způsobem prosívati nebeskou Matku?"
Celé to čtení stojí za to, překvapí, jak moc je text aktuální i v naší době. Nebo právě v naší době?
(Cituji úvod k příspěvku: "Předkládáme encykliku papeže Pia XI. (1922-1939) týkající se růžence. Vydává ji v roce 1937 , na prahu válečných událostí v Evropě, jako vůbec poslední encykliku svého pontifikátu. V tom samém roce vydal ještě další dvě encykliky: Divini redemptoris a Mit brennender sorge, v kterých se taktéž snaží ukázat cestu nápravy v těžkých dobách ohrožení nacismem na straně jedné, komunismem na straně druhé." I my jsme možná v podobné situaci, "na prahu válečných událostí". Akorát teď nás ohrožuje islámský stát z jedná strany a neomarxismus ze strany druhé. Pane, smiluj se.)
Encyklika se nese v prosebně naléhávém tónu. I já bych ráda touto cestou poprosila ty, co se třeba růženec modlit chtějí, ale vidí kolem sebe spíš překážky v podobě hromad prádla, nádobí, hraček a dětí;-), ať to zkusí. Ono to potom vždycky nějak jde. Těch 24 hodin, co máme v jednom dni, nám dává Bůh. Modlitba růžence trvá tak plus mínus 24 minut čistého času, a vzhledem k tomu, jaké milosti provází modlitbu růžence, je zřejmé, že to je modlitba zvláště Bohu milá.
Zítra píše zdendanda.
Jdu si pro růženec. Díky
Krásné, díky!!!
díky za povzbuzení!
Viete, čo ma šokovalo v dobrom slova zmysle ? Somniferka píše:
- "Chci aby mě moje dcera viděla klečet před Bohem," ... atď.
Vždy som bola presvedčená, že osobná modlitba sa má odohrávať v skrytosti, niekde za zavretými dverami, tam, kde vás nikto nevidí. Ani partner, ani deti. Je to niečo intímne, čo netreba prezentovať verejne. Iné je to samozrejme napr. pri bohoslužbách, spoločných sláveniach cirkvi.
Somniferka ma v tomto absolútne oslovila. Dokonale nabúrala moju predstavu. Vždy sa hovorí - modlite sa s deťmi, ale viem, že v určitom veku to skrátka nejde. Ak dieťa nevydží ani 10 sekúnd v pokoji a rodič má čo robiť, aby sám udržal nervy na uzde asi ťažko možno hovoriť o spoločnej modlitbe. Takže modliť sa PRED deťmi je pre mňa otvorená 13.komnata, nový objav, jednoducho niečo skvelé.
A prosím somniferku - píš, píš, píš. Výborne sa to číta, je to to, na čo máš výnimočný talent.
K těm překážkám v podobě prádla/nádobí a jiných činností, kdy nejde počítat kuličky/na prstech - i v takovém případě se jde modlit růženec. Potvrzeno přímo jedním řádem, kde se sestry při mytí nádobí/škrábání brambor modlí stylem: "S prvním andělským chórem... s druhým andělským chórem... " atd. až do 10:))
Tým chórom nerozumiem. Čo tým mysleli ?
terre-eau: Jsem zaznamenala jednu takovou myšlenku, že v rodině má místo "rodinná modlitba", "soukromá modlitba" a "modlitba manželů", (asi to není vyčerpávající výčet, určitě může být třeba modlitba tchána a zetě:-D nebo tak:) takže modlitba, kterou nikdo nevidí je taky ok (té se věnuju, když mám to štěstí, že Tina přes den spí:).
Ale třeba co nezvládám a zkoušela jsem to, ale prostě to nešlo, bylo rozjímání. Schválně ženy, matky, manželky... zvládáte alespoň občas cílenou rozjímavou modlitbu? (I kdyby jednou za měsíc?) Já jedině co mě tak napadne při práci. :-D Ale možná to tak má být.
Zdenanda: Občas se taky tak modlím (místo chórů před každým desátkem řeknu číslo:-), když nestíhám, ale nedělám to moc ráda, protože chci té modlitbě věnovat aspoň tu chvíli a pokud dítko dovolí nedělat nic jiného, nebo jen to nezbytně nutné. Na druhou stranu pokud je to modlitba při práci, tak to jo, to asi záleží, na co je teď čas: když je čas na samotnou modlitbu, snažím se o ní, když je čas na práci, je fajn se přitom ještě modlit. :-))
Krásně napsané a oslovující..
"Težko jí tedy někdy budu říkat, že a jak se má modlit, když to neuvidí. " To je svatá pravda... My se se starší společně modlíme už od miminka. Teď se už modlí vlastními slovy, což je tedy často dost veselé. :) Ale musím přiznat, že růženec (resp. desátky) se modlím většinou když uspávám děti... Takže se do něj zamotám a ani nevím, kdy jsem skončila... Líbí se mi moc nápad rozdělit si růženec do celého dne... :)
8-O
@terre-eau: No, mně se to v té pokročilé hodině popletlo, mělo tam být "kůry" (i když mám pocit, že snad jsem už slyšela použít i ty chóry) - jak je 9 andělských kůrů (prostě se sestřičky modlí "s anděly":)) a jeden kněz, když je slyšel, tak prohlásil, že ony jsou ten desátý kůr :-)
Přijde mi to jako dobrá varianta, když má člověk zaměstnané ruce, ale ne hlavu - samozřejmě, když u těch zaměstnaných rukou konverzuje s dítětem, tak to nejde:)
Ako môžem rozumieť komentáru @jjkohoutek? Úžas, alebo zdesenie?
líbí líbí :)
jinak se přidávám.. poslední týden se snažím o osobní modlitbu-min.půl hodiny. Když se zadaří ráno-je pak celý den úplně jiný, jak bez modlitby... večer je to zase pěkné shrnutí dne... čtu i Písmo, opravdu na vlastní kůži poznávám změnu;-). Ženy, a modlíte se celá rodina??
Já se modlím ráno za manžela a děti. V poledne když usnou děti, nebo alespoň ta co už umí mluvit=), tak čtu - duchovní nebo vztahovou literaturu a krátce se pomodlím. Večer jsem ještě četla Bibli ale to mi teď nějak vypadlo. a Úplně večer se s manželem modlíme večerní chvály nebo kompletář. S dětmi večer před spaním veršovanou modlitbu.
od včera přemýšlím nad tím modlením se aby mě děti viděly ale moc si to neumím představit..ale je to výzva =). nevím jak bych dvouleťačce vysvětlila, že mě teď musí nechat být, že se modlím, aniž by modlitba vzala za své nebo byla jen vnější ukázkou...ale možná že do toho musím ještě dozrát ( neboť v životě se mi stalo tolik věci, o kterých jsem si nikdy neuměla představit, že by mohly jít, nebo že bych je mohla zvládnout =))
Já jsem se růženec hodně modlila v době, kdy děti vyžadovaly mou přítomnost večer při usínání. Nejdřív jsem to brala jako promarněný čas, že už by mohly usínat samy, kolem plno nedodělané práce, ale postupem času jsem byla za tento čas vděčná a těšívala jsem se na svou modlitební chvilku.
Celá rodina se modlíme, no občas se spíše jen snažíme modlit, večer před ukládáním dětí takovou rodinnou modlitbu, co jsme dostali od jednoho kněze při naší svatbě. Pak vlastními slovy přidáme nějaký dík či prosbu. My i děti, dle svých schopností. :-)
A čo robiť, ak neukladajú večer rodičia deti, ale deti úplne vysilených rodičov? Naše dieťa zrejme spánok takmer nepotrebuje...
veba, kecka: vaše přístupy jsou velmi inspirativní zas pro mě :-D
Ale k tomu "modlení před dítětem": Tina zatím moc nemluví, takže mě vyrušuje takovým způsobem, který mi moc nezaměstnává mysl. Třeba se přijde nakojit, nebo mi sundavá brýle a směje se, jak vypadám bez nich. :-D No a když mě přece jen vyruší víc, místo toho, abych se soustředila na obsah toho, co říkám, se spíš soustředím na to, že se modlím mj. i za ni. A od svého vztahu k Tině se myšlenkama dostanu k tomu, že růženec je modlitba v níž rozjímame o Kristu způsobem, jakým ho viděla/poznávala jeho matka, a jsem zas zpátky. :-)
Krásný článek. Obdivuju všechny maminky, které se modlí během dne. To se mi (když jsou děti vzhůru) moc nedaří. Nedokážu se při vaření soustředit zároveň i na modlitbu. Navíc Ondra chce většinou něco číst nebo zpívat...
Poznámka o tom, aby nás děti viděli klečet (při modlitbě) mi přijde skvělá. Myslím, že to jde. Vzpomínám na to, jak jsem poslouchala nějakou přednášku od otce Kodeta a on vyprávěl, jak viděl svého tatínka klečet před svatostánkem v kostele. Možná stačí jenom to, jak se chováme při mši svaté... Když jsme jako malí chodili s rodiči na výlety, tak jsme se často pomodlili u nějakého křížku v polích či u cesty. Jsem ráda za inspiraci, jak se modlit s dětmi a během dne.
Objevuju kouzlo společné večerní modlitby. Zatím je velmi krátká a postupně všichni řekneme, za co chceme Bohu děkovat, zrekapitulujeme den. Ondra se také trochu zapojuje (někdy děkuje i za to, co se ten den nedělo:-)). Zapálíme si svíčku, Klárku někdy vezmu do náruče a je to moc pěkná rodinná chvilka...
Ono kdo zpívá dvakrát se modlí. Když nestíhám nebo synkové vyžadují moji pozornost tak zpívám. Nějakou písničku z hosany koinonie nebo i kancionalu. A pokud zrovna Jindra nekřičí neee to se mi nelíbí zpívá se mnou. Sem tam spustí třeba i v tramvaji. To zpíval Otče náš :-) a Osvědčilo se mi najít si "slepé" chvilky - kdy musím něco dělat a třeba mě to nebaví (třeba umyvani nádobí skládání prádla) nemůžu nic jiného dělat nemůžu (již zmíněné uspávání nebo kojení) a tou modlitbou je proměnit aby nebyly"slepé" ;-)
já když jsem vyčerpaná a mám chuť nechat děti svému osudu a utéct nebo na ně křičet ( třeba když se nechce starší oblékat a dělá naschvály a druhý už křičí a je nervózní že to tak trvá) tak si zpívám Pod Tvým křížem....mám v plánu si vyrobit takovou hudební lékárničku první pomoci na různý situace =) ....
je to je super:)
a Otčenáš v tramvaji to je něco:)
to by mě taky zajímalo, co ještě děláte, když jste unavené a dítě/děti se vám vzteká..nějaké vychytávky? napočítat do desíti?:-)zpívat?:-)máte pevné nervy?:)
mně se ještě moc líbí- četla jsem to u Orka Váchy, a Karla Satroii,..
že celá mystika je v tom- dělat to, co právě děláte (ať už je to umývání nádobí, zadku, čtení pohádek...prostě cokoli), dělat to pořádně a na stoprocent,a už to je modlitba. K. Satoria byl několik let u trapistů. Prostě, že modlit se dá, i zametáním :-) . Nevím jestli jsem to vyjádřila dost jasně, ale moc se mi ta myšlenka líbí.. když vím,kolik toho ještě musím udělat..a zrovna třeba místo toho se musím věnovat synkovi.. tak se zastavím, a začnu dělat pořádně to,co právě dělám.... hodně o tom často teď přemýšlím.
..prostě...žít přítomnost.. ;-)
protože často se vidím už úplně jinde, nebo se pořád prodírám minulostí..myslím,že to je důležitý...být v přítomnosti..
A jak se vám daří žít přitomností a nehledět na minulost či budoucnost? Mě se to teda nedaří....
Nóóóó... Myslím, že sme otvorili veľmi širokú tému... A na viacero článkov o modlitbe sa tu ešte môžeme tešiť. Foriem modlitby je nesmierne veľa. Pápež František nedávno povedal niečo v tom zmysle (presnú citáciu by som musela hľadať), že už vnímať Boha ako nežnosť je modlitba.
Nie ste sama Ireno, ani mne sa to nedarí. Vôbec.
@terre-eau Tak to jsem ráda, protože mě to nejde vůbec. Ale také to je jistě povahou, i když se snažím....
:)mně taky ne:).ale teď se na to snažím myslet. Když toho mám prostě hodně, nebo něco dělám s nechutí, nebo unavená, a vzpomenu si na to, jde to snáz..nebo jak to popsat. Ale práce to bude na celý život.. to joo
Uch, jak píše terre-eau, téma je velice široké. Přesně tu myšlenku od An09 mi říkal i jeden fajn zpovědník, že jsou prostě období v životě, kdy duchovní život nemusí nutně znamenat být pořád na mši a stíhat milion modliteb a číst duchovní literaturu, že v každém období života jsme povoláni k něčemu jinému a že i to mateřství a úkony s ním spojené je možné brát jako modlitbu (necituju doslova, ale tak, jak si zhruba vybavuju).
Jinak k tomu "žití přítomnosti" někdy může asi dost pomoct situace, ve které se ocitáme, aspoň já to poslední dobou tak vnímám. Začíná mi k tomu hlavou poletovat víc myšlenek, tak je třeba taky někdy sepíšu sem na blog:)
Tak to napíš Zdeni. "Šuflík" s článkami je takmer prázdny... Neváhaj uložiť svoj text do rozepsaných, sem na blog.
U 3. dítka jsem objevila breviář v mobilu - ke kojení skvělé "čtivo" :-) Teď v provozu ráno vstávám dřív, abych měla klid na ranní chvály (asi nejdelší časový úsek dne na modlitbu), když odvedu děti do školky/školy - cestou domů se nabízí desátek růžence (pokud teda nejdu do práce), při pochůzkách po městě se na chviličku zastavit v kostele... A večer jako rodina.
Ale nakonec - být s Ním můžu i u mazání rohlíků a nemusím toho zrovna moc namluvit:-)
Když jsem byla s Klárkou v porodnici, tak jsem znovu přelouskala velkou část knihy "Život je sacra zajímavej". Hodně mě to inspirovalo a to "žít přítomnost" a "škrábat brambory jako modlitba" je skvělé.
Celé to naše starání se o rodinu může být jedná velká modlitba, věřím tomu...
Moc mě tento článek inspiroval k modlitbě růžence.:-) Už mi ani nepřipadá tak dlouhý, a tak těžké se ho přes den celý pomodlit-když si ho rozložím po desátkách;-))
Modlím se jen jeden desátek a i za ten bojuju. Ale momentálně je to můj strop. Ale díky moc za článek.
teď momentálně to dělám tak,když někde čekám,nebo u práce se pomodlím tak jeden..a večer při mojí modlitební půlhodince, se pomodlím zbytek-a každý zdrávas za někoho..;)
ale byly časy-né tak dávno,kdy jsem sotva dávala ten jeden desátek-jsem v Živém růženci...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.