Dlouho uvažuji o článku na téma, jak důležitá je vlastně modlitba růžence, a dlouho ho už odkládám, jestliže totiž volný čas mám a myslím v něm na modlitbu, raději se nakonec pomodlím. Když terreau založila toto společenství, napadlo mě, že to je vhodná příležitost ho konečně napsat. Nepíšu ho tedy proto, abych se dočkala poplácání po zádech, ani ho nepíšu pro to, abych potrápila svědomí těch, kteří prostě nezvládnou dát celý růženec v jednom dni. (Vím o čem mluvím, po narození Tiny jsem taky dost polevila, vysílala jsem k nebi nesouvislé zdrávasy a otčenáše, protože jsem ani netušila, jestli jeden den skončil a začal druhý. Zhruba od Tinina 5 měsíců jsem začala bojovat s tím, abych růženec začlenila do svých dní a boj neskončil.) Cílem článku je povzbudit ty, které by se třeba rády růženec modlily pravidelně, ale třeba se ještě odhodlávají, nebo se obávají překážek.

Osobně se snažím zvládnout minimálně jeden růženec denně. Ne vždy se to podaří, ať už do toho zasáhnou vnější okolnosti nebo moje lenost. Ale zkouším to, i když to není občas snadné, i když po mně leze Kristinka a tahá mě za vlasy, dožaduje se mlíka, krade mi gumičky z vlasů a snaží se mi utrhnout náušnici i s uchem. 
 
Seřadím hlavní důvody, proč se chci růženec modlit a proč se jej modlím a proč je dobře, když se ho modlím, i když to třeba znamená, že "stojí" domácnost a nedělám Tině pimprlata. A doufám, že to jsou i dostatečné důvody k tomu, aby se růžence chopili i ostatní. Vybrala jsem tři a budu je řadit od nejméně důležitého po nejdůležitější, zároveň tedy od subjektivního po objektivní.
 
A) To, zda se pomodlím, nebo nepomodlím růženec, má velký vliv na můj den. Většinou, když se růženec nepomodlím, vítezí lenost i v jiných věcech; doma toho moc neudělám, většinou je dlouho zapnutá televize a ven jen tak nakoukneme, pokud vůbec jdeme. Když začnu den alespoň s jedním či dvěma desátky, (růženec se modlím v průběhu celého dne po desátcích), pak se vetšinou přinutím uvařit jídlo dokonce i sobě a neodbydu se namazaným chlebem, víc si hraju s Tinou, k vaření si pustím vzdělávací pořad, a, dá-li Bůh, udělám i něco nad rámec běžné údržby rodiny a domácnosti. 
Může se zdát, že tohle je hodně důležitý důvod, ale možná je trochu psychologický, a kdyby šlo jenom o tohle, asi bych selhávala mnohem častěji.
 
B) Chci aby mě moje dcera viděla klečet před Bohem, i když se mi zrovna hlavou honí kde co jiného, i když třeba zažívám nějakou drobnější krizi a podobně. Už ze své krátké mateřské zkušenosti vím, jak je pro děti důležité vidět, co dělají rodiče. Nikdy jsem ji neučila oblékat se, nic jsem jí nevysvětlovala. A ona si teď už umí natáhnout nohavice (no, mnohdy strčí obě nohy do jedné nohavice), ponožky (někdy se dokonce zadaří a oblékne na jednu nohu jednu ponožku a ne třeba tři ponožky na jednu nohu:-) a tričko přes hlavu. Umí držet tužku a kreslit, ačkoli jsem ji to taky neučila. (Umí i zapnout telefon a televizi, i když jsem jí to učit nechtěla, krčí rameny, jako já, když nevím, co dál, a když si hraje s panenkou pusinkuje jí nožičky, stejně jako já jsem pusinkovala její při přebalování.) Težko jí tedy někdy budu říkat, že a jak se má modlit, když to neuvidí. 
 
C) Předchozí důvody se mohou vztahovat k jakékoli modlitbě, třetí říká, proč vlastně růženec: Panna Maria po nás tuto modlitbu chce. Církev nás právě k této modlitbě často vyzývá. 
Je to důvod nejprostší a nezávažnější, takže by bylo fajn se opřít o nějakou autoritu. Doporučuji tedy velice tuto encykliku: https://kostelsvatekateriny.signaly.cz/1002/ingravescentibus-malis-encyklika-pia 
 
Ze samotné encykliky: 
"Nechceme tu však pomlčeti o tom, že přesvatá Panna sama i v našich dobách velmi důtklivě doporučila růžencovou modlitbu, když se zjevila v lurdské jeskyni a když svým příkladem jí naučila prostou a upřímnou dívku. Jak bychom tedy ve všecko nedoufali, budeme-li řádně, budeme-li svatě, jak se sluší, tímto způsobem prosívati nebeskou Matku?"
 
Celé to čtení stojí za to, překvapí, jak moc je text aktuální i v naší době. Nebo právě v naší době?
 
(Cituji úvod k příspěvku: "Předkládáme encykliku papeže Pia XI. (1922-1939) týkající se růžence. Vydává ji v roce 1937 , na prahu válečných událostí v Evropě, jako vůbec poslední encykliku svého pontifikátu.  V tom samém roce vydal ještě další dvě encykliky: Divini redemptoris a Mit brennender sorge, v kterých se taktéž snaží ukázat cestu nápravy v těžkých dobách ohrožení nacismem na straně jedné, komunismem na straně druhé." I my jsme možná v podobné situaci, "na prahu válečných událostí". Akorát teď nás ohrožuje islámský stát z jedná strany a neomarxismus ze strany druhé. Pane, smiluj se.) 
 
Encyklika se nese v prosebně naléhávém tónu. I já bych ráda touto cestou poprosila ty, co se třeba růženec modlit chtějí, ale vidí kolem sebe spíš překážky v podobě hromad prádla, nádobí, hraček a dětí;-), ať to zkusí. Ono to potom vždycky nějak jde. Těch 24 hodin, co máme v jednom dni, nám dává Bůh. Modlitba růžence trvá tak plus mínus 24 minut čistého času, a vzhledem k tomu, jaké milosti provází modlitbu růžence, je zřejmé, že to je modlitba zvláště Bohu milá. 
 
Zítra píše zdendanda.