V první řadě bych vám chtěla poděkovat za pěkné společenství žen. Mám z toho opravdu radost. Víc hlav víc ví, a já tu sbírám spoustu inspirace. Tak díky. Taky je super, že se tu člověk může svěřit a ví, že ho tu lidi neodsoudí.

Před nedávnem se tu objevil dotaz, jak řešit strach o svoje děti. Mám s tím taky docela problém. Jsem hodně úzkostlivá a napadají mě nejhrůznější scénáře, a pořád kontroluju, aby se něco nestalo. Už se to tu řešilo, že nás dřív rodiče neměli problém pustit na několik hodin samotné ven. Aspoň ti moji. Osobně si myslím, že to trošku přejde, až děti budou větší (nebo bude i strach větší, to asi spíš, zkušení asi ví). Docela mi pomohlo to, že máme druhé děťátko. Tak už není tolik času se bát. No ale o tomto jsem článek psát nechtěla. V diskuzi pod dotazem se objevila myšlenka, o zasvěcení dětí Neposkvrněnému srdci Panny Marie. O zasvěcení mluvil i P. Kuffa na Slezské Lilii, záznam tu:

http://www.tvnoe.cz/video/2314 (cca 26-40 minuta)

Tak jsem se poradila ještě s jednou mojí milou řádovou sestřičkou, a ta mi řekla, že by bylo dobré se pomodlit novénu k Panně Marii (+ třeba desátek růžence každý den), a pak třeba vlastními slovy děti Panně Marii zasvětit. Tak jsem hned novénu začala. A musím říct, že od té doby, co mám „zasvěcené děti“, je mi o moc líp – jako by mi spadl obří kámen ze srdce. Prostě vím, že to není jen na nás rodičích – opatrovat je, i když určitě do jisté míry taky, ale že to má Pán Bůh a Panna Maria pod palcem.

Tak krásně to vyšlo, že mi novéna skončila na první říjnovou sobotu. Cítím, že je to tak prostě správně. Když jsem dokončila tu novénu a zasvěcení, napadlo mě, zasvětit jí taky celou naši rodinu a všechny přátele. Určitě to nebude na škodu. Vlastně s Pannou Marií mám teď ještě užší vztah. Přijde mi, že je prostě se mnou (snažím se teď plnit první soboty, a je to super!).

A bonus na závěr. Panna Maria si našla cestu k nám do domu skoro sama – minulý týden jsem byla na návštěvě u mých rodičů, a uviděla jsem tam odloženou ebenovou sošku Panny Marie z Afriky (od jednoho našeho známého kněze). A tak jsem si ji s dovolením odvezla. A teď ji máme na chodbě, kterou si právě budujeme - ve výklenku (přemýšleli jsme, co tam dát). Věřím, že ochraňuje celý náš dům.

PS.: Pro nekatolíky. Nevěřím tomu, že nás ochrání soška, ale Bůh. Celý život Panny Marie je odevzdáním se Bohu. Snad tu nevzniknou bouřné diskuze.


 A ještě tu, jeden odborný výklad;):

Jaký význam má zasvětit sebe nebo druhé Panně Marii, když jsme ve křtu již zasvěceni Kristu? Není to navíc nebo dokonce mimo? Může křesťan zasvětit Panně Marii i někoho jiného než sebe?

Panně Marii dal Bůh v dějinách spásy zvláštní poslání, které neskončilo její smrtí a nanebevzetím. Podle učení církve je její úloha v církvi „neoddělitelná od jejího spojení s Kristem a přímo z něj vyplývá“ (KKC 964). Je v církvi vzývána jako „přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice“ (LG 62). To nic neubírá Pánu Ježíši, ale spíše zvětšuje slávu Boha, který si pro náš růst ve svatosti používá i prostřednictví tvora.

Vice na:

http://fatym.com/view.php?nazevclanku=zasvetne-modlitby-k-panne-marii-bra-odpoved-po-smyslu-a-duvodech-zasveceni&cisloclanku=2012110047