Byla jsem od malička vychovávaná ve víře a v křesťanské morálce. A na začátek článku chci zdůraznit, že jsem měla milující rodiče, kteří se snažili mi předat to nejlepší. Ale chyby dělá každý.
Jsem ročník 1971. Nedávno jsem prošla tříletou psychoterapií a teprve tam se odkryly některé kořeny mých problémů. Moji rodiče s námi o sexu mluvili, sice málo, ale snažili se a maminka nám dala číst knížku Děvčátka na slovíčko. Ve mně ale byla sexualita velmi živá a příliš jsem si s ní nevěděla rady. To, co jsem tehdy pokládala za nečisté a hnusné, myslím, že bylo vlastně normálním poznáváním. A narovinu říkám, že duchovní a duševní zranění v sexu můžou napáchat opravdu ošklivé věci.
Měli jsme v naší farnosti kostelní sbor, který vedly dvě svobodné slečny. Každou sobotu jsme chodili na zkoušky, a po nich jsme občas hráli hru Cesta do nebe.
Šlo o to, kdo rychleji s figurkou do nebe dojde. Např. Zpívala jsi v kostele. Hraješ ještě jednou. Ale taky tam byly takové mravokárné zákazy. Třeba: "Uhřátý si pil, dvě kola nehraješ." A taky si dodnes pamatuju, jak jsme od slečen dostávaly různé zbožné brožurky. Samozřejmě hříchy proti šestému přikázání byly prezentovány jako ty nejhorší. Pamatuju se na větu: "Okoupat se musíš." S dovětkem, že to je ale tak všechno, kdy by se měl člověk svého těla dotýkat. Také si pamatuju, jak jsme na našich schůzkách s děvčaty z kostela diskutovaly, co se ještě v době chození s klukem smí a co už ne. Jestli ruka na stehně a dlouhé líbání už jsou hříchem, nebo ne a v které fázi známosti.
Protože jsem zkrátka byla hodně sexuálně nabitá, neměla jsem se ráda. V mojí mysli se to neslučovalo s představou dobré křesťanky. Nechápala jsem tenkrát, že k mému cholericko-sanqunickému temperamentu to patří a že vlastně sexualita je v božích očích v zásadě dobrá. Prožívala jsem opravdu velké trauma. Možná i ono bylo jedním z důvodů vzniku mé psychické choroby. Jako dospívající dívka jsem se strašně styděla mluvit narovinu s knězem o těchto věcech. Na druhou stranu jsem ve filmech viděla líbající se dvojice a taky mě to velmi lákalo. Prostě jsem z toho měla hlavu v pejru a zmatek v duši.
Také by měl někdo snoubencům říct, že když se snaží před svatbou zachovávat čistotu, oba se proto rozhodnou a vědí proč, tak si nemůžou myslet, že za měsíc po svatbě z nich budou úžasní milenci. Žena, která byla vychovávaná tak, že líčení se, výstřih nebo barvení vlasů už jsou zbytečné zhýralostí, zřejmě nebude hned schopná se cele svému muži odevzdat. Bude to chtít čas a jemnost. Žena se po svatbě bude teprve učit být milenkou, radovat se ze svého těla.
Teprve ve svých čtyřiačtyčiceti letech jsem byla schopná říct: "Moje bradavky a můj klitorise, mám vás ráda." Může to znít morbidně, ale pro mě to bylo konečně absolutní ANO řečené vůči sobě samé a vůči mé ženské sexualitě.
Krasnazena, 28.09.2015
Na želanie autorky otvárame diskusiu pod týmto blogom.
Chtěla bych napsat, že jsem nesmírně šťastná, a pyšná na autorku článku, že se dokázala takto otevřít, muselo to stát hromadu úsilí a odvahy. Díky!
Sama si myslím, že prožívání sexuality v dospívání a třeba i následně potom v začátku manželství je církevních společentvích tabu. Kde má člověk zjistit, co je normální; že je normální? Navíc téma smyslnosti, žádostivosti, sexuality je pro ženy stejně aktuální jako pro kluky. To, že chlapi jsou časované bomby se dočteme v každé příručce, ale, že i my jsme plné touhy, je většinou mimo téma.
Myslím, si, základ o tom, mít se ráda, později i přijmout sexualitu, by měli dát rodiče. U nás se moc o sexualitě nemluvilo, myslím, že to bylo rodičům stejně tak nepříjemné jako nám;) Ale jsem rodičům moc vděčná, že mi umožnili jezdit na akce, kde jsem se k podobným tématům dostala. Viz. centra pro mládež, diecézka se skupinkama, ale tam to většinou bylo na dost obecné úrovni, ale aspoň něco. Pak mohu doporučit přednášky či audionahrávky Palo Hudáka, Tomáše Řeháka a určitě Maxe Kašparů, nebo párů, které o manželství potažmo sexualitě mluví, např. Manželé Umlaufovi.
Pro snoubence se určitě fajn, nejen kvůli sexualitě absolvovat přípravu pro snoubence ideálně u manželů, kde by se člověk mohl dozvědět i to, že na sexu, aby byl krásný je potřeba taky makat. Co se týká knižních zdrojů, k té smyslnosti mohu doporučit knihu od Josua Harrise - Ani ň, dále k praktické sexualitě Tajemství milování II. od Dr. Douglas E. Rosenau. Ale to, co mě dalo nejvíc, byli intimní rozhovory s partnerem, dále pak s blízkými kamarádkami či páry. Nakonec doporučím knihu Knih - píseň písní, po pár verších nám musí být jasné, že Bůh nám dal sexualitu jako něco krásného a nesmírně něžného, ne jako něco, co nás má pošpiňovat nebo zahanbovat...
přidám ještě pár odkazů a už mlčím=)
PALO HUDÁK
http://www.kristus.sk/products/cd-pavol-hudak-preco-laska-stroskotava-prednasky-mp3/
TOMÁŠ ŘEHÁK
http://tom.wbs.cz/Video---prednaska-.html
Hodně dobrý a hodně otevřený článek, díky za něj.. Mně osobně to naštěstí nějak minulo, ale myslím, že necitlivě podané církevní učení v oblasti sexuality může náctiletého člověka skoro zničit.
Když občas čtu nebo slyším názory, které manipulativně spojují předmanželskou sexualitu nebo třeba masturbaci automaticky s nečistotou, mám chuť autora roztrhnout - protože si možná vůbec neuvědomuje, jaké škody na někom, kdo hodně prožívá svojí víru, to může napáchat.
Moc vám, ženy, děkuju. I pro mě, jako velmi otevřenou osobu, nebylo úplně lehké tento článek napsat. Ale nechci, aby se kvůli nezdravé sexualitě u někoho rozvinula psychóza.
já taky nemám ráda dělení na čisté/nečisté
Bylo by skvělé, kdyby se to dalo rozepsat. Nedokážu si to představit, ale zajímalo by mě, jak se to muže rozjet.
Hodně otevřený článek, moc díky za něj.
V dobách mého dětství a dospívání to bylo opravdu hodně jiné - sex byl v podstatě tabu, nemluvilo se o něm. Ani s mými rodiči o tomto tématu zřejmě nikdo nemluvil a tak jim nelze mít za zlé, že to moc neuměli ani s námi. Maminka se sice snažila mě trochu informovat, ale tak nějak hodně "oklikou a zdálky" - včeličky, kytičky, motýlci... :-) Co dnes vědí děti v základní škole, já jsem nevěděla ani v osmnácti...
Je to škoda, že jsem nic nevěděla o působení a prožívání vlastní sexuality v dospívání, o tom jak reaguje naše tělo atd. Bylo to období tápání, vnitřních zmatků a nejistot - co je normální, správné, co už je špatné...
Jelikož nežiji s mužem, nemohu posoudit, do jaké míry se neinformovanost promítne do intimního života s partnerem.
Moc se mi líbila poznámka autorky o mužích jakoˇˇčasovaných bombách.ˇˇ Ale na nás na ženy a dívky se v tomto ohledu už často jaksi zapomíná. Někdy já sama mívám z různých moralistických článků, přednášek, diskuzí apod. pocit, že ženy a zvl. mladé dívky jsou v křesťanském prostředí vnímané často jako jen ˇˇsvůdkyně, pokušitelky apod. Ale co muži pro nás?
Pozn. knížku Děvčátko na slovíčko taky znám. Myslím, že na tu dobu to musela být dobrá kniha o tomto tématu.
Myslím, že tohle se hodně změnilo nástupem internetu. Jakékoliv podrobné informace je možné získat během chvíle, tak snad hodně z těch zmatků, nejistot a úzkostí odpadne, i když určitě ne všechno.
No jo, ale na druhou stranu v tom můžeme mít člověk v hlavě pěkný guláš:-) Jak potom rozeznat, co z toho je pravdivé a co už ne.
(Jak potom rozeznat, co z toho je pravdivé a co už ne)
Záleží jakou autoritu si zvolíte.
(Maminka se sice snažila mě trochu informovat, ale tak nějak hodně "oklikou a zdálky" - včeličky, kytičky, motýlci...)
Ani nevíte, že z psychoanalytického pohledu to bylo velice "blízko".
TMI.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.