Jsem opravdu tak stará? (nepružná, nepřizpůsobivá...) napadlo mě při přečtení nadpisu "Říjnové nezbytnosti: dětské bundy, teplé čepice a halloweenské kostýmy". Jednalo se o nabídku jednoho velkého dětského bazaru.
Musím se přiznat, že připomínka Halloweenu v našich zeměpisných šířkách mě strašně prudí. Vzpomínám si na velmi ostré kázání, které na Slavnost Všech svatých přednesl náš kaplan, otec František. Jedná se totiž o střet čehosi zásadního a důležitého. Ráda jsem si také přečetla text otce Kodeta, který vysvětuje základ těchto svátků.
Nejsem teolog, takže se nebudu pouštět na duchovní rovinu. Troufám si spíše na tu rovinu domácí.
Jedna žena mi vyprávěla, jak její dcera po návratu ze školy nadšeně vyprávěla, že si mají připravit na Halloween kostým, a který bude nejvíc strašidelný a odpudivý, dostane cenu. Vůbec se jí to nelíbilo, ale nechtěla dceři kazit radost ze společné akce se spolužáky.
Když se na to dívám dětskýma očima, tak ten Halloween je vlastně mnohem zajímavější svátek. Je to sranda, běhá se při tom ve všelijakých převlecích, někde se chodí "koledovat" a dostávají se sladkosti.
Slavnost Všech svatých a Dušičky jsou vážné, tklivé a neurčité svátky, o kterých se moc nemluví. (Zvláštní péči jim věnují snad jen katecheté). Připraví se kytice či věneček na hrob, objedou hřbitovy a v studených nevlídných dnech jsou hřbitovní cesty otázkou pouze dospělých. Kvůli komplikacím a možnosti nachlazení se děti raději neberou. To je můj pocit z velkých hřbitovů. Nebo se mýlím?
Říkám si, jak ten "svátek Dušiček" rehabilitovat, aby byl přitažlivější... Já zatím nemám tak velké dítě, aby o tom mohlo přemýšlet, ale nějaké tipy už se našly. Rozhodla jsem se o ně podělit.
- Příprava kytice nebo věnečku: celá rodina se může zapojit do výroby kytice nebo věnečku na hrob. A vyrobit při této činnosti třeba také aranžmá do truhlíku na okno.
- Pokus o "oživení" hřbitovního putování: pokud bychom chtěli s manželem navštívit hroby našich prarodičů, tak bychom museli na 4 hřbitovy. Ten nejvzdálenější je asi 35 km daleko. Můj dědeček, tedy pradědeček mého dítěte, který zemřel před mnoha lety, nebude pro mého syna zajímavou osobou, protože ho nezažil. Pokud si ale najdu čas na staré fotografie, vzpomínky a vyprávění, děda už nebude neznámou osobou, ale hmatatelným článkem v naší rodině. Hřbitovní cesty se z povinné nudy mohou změnit v dobrodružné objevování. Bylo by jistě hezké si při této příležitosti nakreslit strom (stačí do linie mých prarodičů) rodokmenu a vizualizovat tak rodinné vztahy, kořený, původ.
- V neposlední řadě je krásná také společná modlitba za zemřelé a vyjádření vděčnosti za to, čím nás v životě obohatili. A zapalování svíček na jejich hrobech nebo doma.
- Reálná návštěva: k hřbitovním cestám, tedy k ježdění po hřbitovech, také patří návštěva těch, kteří tu ještě jsou. Mohou to být příbuzní vzdálení našemu bydlišti, se kterými už se nevídáme. Nám se takhle podařilo potěšit sebe i ty příbuzné, když jsme se k nim promoklí stavili na kafe.
K poslednímu bodu se mi vybavil článek mé oblíbené bloggerky o pohřbech.
Přeju všem krásný konec října a začátek listopadu.
Dušičky se oficiálně jmenují památka všech věrných zemřelých.
A každá věrnost je dnes pro smích. Dokonce i tehdy, když ten věrný už umřel.
Proto nemají proti Halloweenu šanci.
Děkuji moc za článek a ty konkrétní typy.
Když jsem byla úplně malá, mamka se s námi večer modlila za naše zesnulé příbuzné, zapalovali jsme za ně takové plouvoucí svíčky ve skořápkách od ořechů.
Jako starší jsme chodili spolu s pár farníky modlit se ke kříži na hlavním hřbitově, myslím, že hlavně růženec. Lidé se občas zastavovali, poslouchali, ...
Na příští rok bychom rádi připravili katechezi v kostele - jakousi vigilii ke slavnosti všech svatých, práce se symbolikou světla a obrazy (= životy) světců. (Někdy mi mrzí, že si mladí spojují svíčky ve tmě spíš s nějakým okultizmem, přitom je to tak silný křesťanský symbol vzkříšeného Krista porážející temnoty.)
Díky za tipy. Loni jsme byli s dětma na hřbitově poprvé, moc se jim to líbilo. A taky mě překvapilo, že tam pár dalších dětí bylo, možná se něco začíná měnit…
Jinak vnímám jako velké usnadnění, že děti chodí do církevní školky, takže to nemusím řešit. Asi bych neměla ze slavení Halloweenu ve školce moc dobrý pocit.
U nás ve školce taky frčí Halloween a nejsem z toho dvakrát nadšená, ale nadruhou stranu chodím s dětima na hřbitov celkem pravidelně i během roku..staráme se spolu o hrob, nosíme čerstvé kytky do vázi, zapalujeme svíčky a modlíme se (a tím pádem přišly na řadu otázky: proč sem chodíme, kdo je v tom hrobečku, proč jim zapalujeme svíčky a modlíme se). Nenecháváme to jen a pouze na dušičky. A proto je pak i snažší s dětmi o dušičkách mluvit.
@květina: To je skvělé. Musím se polepšit..
jako mali jsme chodili s nasima na ustredni hrbitov v brne.nikoho tam nemame ale o dusickach je tam krasne.dodnes citim tu atmosferu....ted uz mame "kam chodit" na nasem dolnopocernickem hrbitove,za detmi...jenom se tam jeste moc nedostanem v ten podvecer s temi prtaty,ale az povyrostou,rada bych aby mohly zazit tu atmosferu,kterou jsem znala z domova...
@fragaria: Buď ráda, že ten nejvzdálenější je 35 km, u nás je ten bližší hřbitov 50 km, ten vzdálenější 150 :o)
Ale já si jinak z dětství pamatuju, že se nám návštěva hřbitova na dušičky hrozně líbila, protože naši nás tam brávali za tmy (to není v listopadu problém) a nám se hrozně líbila všechna ta světýlka. Když jsme tam chodili za světla, tak jsme zase zkoumali, kdo má jaký pomník (nejvíc se nám líbily ty s holoubky), kdo má jak velkou kytku na hrobě a tak... :)
@Zdendanda já jsem se přepočítala, ten vzdálenější je kolem 50 km. Jinak to máme tak nějak v okrese...
Pro zájemce i zde dám odkaz na nově publikovaný článek P. Vojtěcha Kodeta ThD. O.Carm - "Děti, rodiče a Halloween" ( http://www.vojtechkodet.cz/temata/okultismus/deti-rodice-a-halloween.html ) Třeba někomu pomůže při rozhodování, vysvětlování dětem apod. ?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.