Předesílám, že moje zamyšlení možná neosloví mladinké svižné maminky...


Mám v knihovně knížku, kterou napsala  paní Ingrid - manželka pastora Waltra Trobische. Jmenuje se Radost být ženou. Dostala jsem ji kdysi, jako mladá žena a myslím už maminka. Docela ráda jsem si ji četla...tenkrát, když jsem byla mladá. Teď se občas ptám-kde je moje radost z toho, že jsem ženou? Už se ani nedokážu smát vtipům o ženách v mém věku, protože jsou tak zoufale pravdivé, že to možná ani nejsou vtipy. A říkám si-kéž by někdo napsal takový malý seznam toho, co se požaduje od ženy středního věku? Abych byla IN, abych postačila...

- pracovitost, výkonnost - ona by byla, jen sil ubylo

- svěžest a krásu - která ženská nechce být krásná a svěží, že?

- empatii, vnímavost - nejen to, oni chtějí, abych už z mimiky tváře poznala, co potřebují

- spoustu času a spravedlivě ho rozdělit - až to budou někde vyučovat, hlásím se do kurzu!!

- mírnost, něhu, tichost, umění naslouchat, umění nemluvit - jak bych tohle vše chtěla umět....

Tahle moje úvaha nemá být hořkým vzdechem nad stárnutím. Někde jsem četla, že ženy mého věku svou neschopností vyrovnat se se stavem, v jakém jsou, docela dobře živí vydavatele různých moudrých ženských časopisů, prodejce zaručených diet na hubnutí, prodejce přípravků k udržení pevného bříška, pleti bez vrásek, dokonce jsem četla, že se doporučuje i flirt-jen malý, nezávazný, aby si žena dokázala, že ještě stojí za hřích.

A já se modlím: Pane, nic z toho nechci, jen o toto prosím: dej mi do srdce nadhled a pokoj, který můžeš dát jen Ty. Kéž stárnu do moudrosti.  Kéž to, co se mi v životě nepovedlo nebo mě zranilo, poslouží ne k sebelítosti a sebestřednosti, ale k tomu, abych  byla pokorná a pravdivá sama k sobě.  Kéž rány, které jsem dala druhým, mohu ještě svým pohlazením a péčí zahojit, a jestli jsou hluboké, uzdrav je prosím Ty sám. Prosím Pane, zůstávej se mnou. Amen