Aneb něco málo o mojí osobní modlitbě.

Vím, že kolik lidí je, tolik způsobů modlitby a já bych se chtěla podělit o to, co mě teď několik dní moc těší. Pár let dozadu byla moje modlitba hodně mizerná. Sice jsem se přes den modlila střelné modlitby (a neříkám, že to je špatně, i střelná modlitba má něco do sebe), desátky, a večer nějaké to poděkování v posteli, ale to byly hodně krátké modlitby. Cítila jsem, že je potřeba s tím něco udělat. Často jsem četla, že je dobré mít svůj pravidelný čas na modlitbu každý den. Ale to pro mě byl opravdu problém. Ráno vstát dřív jsem nezvládala. Můj syn hodně brzy vstává, takže moje snahy o ranní modlitbu neprošly - i když představa ranní modlitby, s úmyslem odevzdat celý den Bohu se mi pořád moc zamlouvá. A večer jsem bývala unavená. 

Ale jeden týden se to změnilo. Začaly modlitby za uzdravení mojí kamarádky. Člověk se mohl zapsat na určitou půlhodinu celý týden. Napsala jsem se každý den v pravidelnou půlhodinu počas celého týdnu. A snažila se to dodržet. Od té doby mi to  vychází: mám svoji večerní půlhodinu s Bohem každý den. Cítím obrovskou změnu i radost v mém životě. Mám svůj „modlitební košík“ a sešit. Beru si sebou Bibli a jdu se schovat. Zapálím svíčku, nejdřív si projedu celý den, co se mi povedlo, co bylo zase naopak špatně. Vše Bohu odevzdám, pak mám pár minut ticha a soukromé modlitby s Bohem, a potom si čtu z Písma.

Teď mě nadchly Žalmy a evangelia. Je to pro mě, jako by přímo ke mně promlouval Bůh. Opravdu jako by mi odpovídal na moje nezodpovězené otázky (znáte to, jak něco stokrát slyšíte, čtete, ale teď, po stopadesáté když to čtu, moc se mě to dotýká). Dvakrát se mi stalo, že někdo z mého okolí tragicky zemřel. A v Písmu na ten den bylo psáno, jak máme být připravení neustále – že nevíme, v který den Pán přijde. Že kdyby hospodář věděl, v který den zloděj přijde, že by se na to připravil. Dostalo mně to. Jsem já připravená DNES zemřít? Nikdo neví dne ani hodiny. Tuto větu jsem četla a musela se o to podělit s mým mužem, a on mi řekl, že přesně tato věta mu dnes ráno napadla. Boží náhoda?

Zapisuju si, co mě zaujme. Mám i papír na myšlenky, co mi napadnou během modlitby a do modlitby úplně nepatří - abych je nezapomněla, ale taky abych na ně nemusela myslet během celé modlitby. Potom se modlím růženec/desátky za moje blízké.

Cítím, jak si mě Pán proměňuje, naplňuje a vede. Jak můžu poznávat, jaký Bůh je.

pozn. redakčne kráceno