Vzpomínám na dobu, kdy jsem byla malé děvčátko. Společně s ostatními děvčaty jsme se každou sobotu dopoledne scházely na oratorce, kde vedoucí (většinou naše starší sestry a jejich kamarádky) pro nás měly připravený nějaký program. Vždy jsme začínaly a končily modlitbou. A mezitím - něco se dozvědět o Bohu, nějaké hry zahrát,... Nejlepším závěrem každého školního roku a našeho spolča byl tábor. 


Když jsem byla trochu starší, já sama jsem s pár dalšími odchovankyněmi sobotních spolčí tato spolča vedla. Jenomže pak jsem nastoupila na střední školu, už pro mě nebylo reálné být každou sobotu ready k vedení spolča, byly jiné možnosti pro holky a naše spolčo zaniklo. Já jsem potom přešla do mládežnického spolča, které se pro změnu scházelo v sobotu večer. Současně jsem měla duchovně-zábavné aktivity i asi 120 km daleko ve FATYMu, kde jsem se účastnila různých setkání mládeže či jsem vedla tábory pro děti. 

Postupně jsem odešla do studentského města. Co se týče duchovní nabídky, byla velmi pestrá. Já sama jsem nechodila do žádného extra spolča. Pokud to bylo možné, docházela jsem k otci biskupovi, kde jsme se modlili růženec a poté v komorním duchu povídali nad nejrůznějšími tématy.

 

(Cc) Eric Parker

Následovaly zásnuby, odstěhovala jsem se za mým snoubencem, vzali jsme se. Mám potřebu sdílet se o víře nejenom s manželem. Možná ve mně zůstal kousek toho děvčátka a mladé slečny, která chce patřit do nějakého společenství. Ale co s tím? Existují spolča pro mládež, možná ve studentských městech spolča pro dospělé, spolča pro rodiče, pro matky, pro otce, pro děti... A co já? Už jsem vyrostla z kategorie "mládežník", "matkou" ještě nejsem. Kam se tedy můžu zařadit? Jaké společenství je pro mě, pro mého manžela, pro všechny ty, kteří musí řešit každodenní problémy rodinného i profesního života a současně chtějí někam patřit? Kde se můžeme s vírou sdílet my dospělí, ještě bezdětní, ale se stejnou potřebou někde zakotvit? Existuje nějaké takové společenství? Nebo jsme odsouzení žít si svou víru na "svém písečku", v neděli a když se náhodou podaří někdy přes týden si zajít na mši a tím je to skončeno? Případně existuje nějaká alternativa spolča za něco jiného?

Prosím... poraďte, jak to řešíte vy, milé dámy.