Vzpomínám na dobu, kdy jsem byla malé děvčátko. Společně s ostatními děvčaty jsme se každou sobotu dopoledne scházely na oratorce, kde vedoucí (většinou naše starší sestry a jejich kamarádky) pro nás měly připravený nějaký program. Vždy jsme začínaly a končily modlitbou. A mezitím - něco se dozvědět o Bohu, nějaké hry zahrát,... Nejlepším závěrem každého školního roku a našeho spolča byl tábor.
Když jsem byla trochu starší, já sama jsem s pár dalšími odchovankyněmi sobotních spolčí tato spolča vedla. Jenomže pak jsem nastoupila na střední školu, už pro mě nebylo reálné být každou sobotu ready k vedení spolča, byly jiné možnosti pro holky a naše spolčo zaniklo. Já jsem potom přešla do mládežnického spolča, které se pro změnu scházelo v sobotu večer. Současně jsem měla duchovně-zábavné aktivity i asi 120 km daleko ve FATYMu, kde jsem se účastnila různých setkání mládeže či jsem vedla tábory pro děti.
Postupně jsem odešla do studentského města. Co se týče duchovní nabídky, byla velmi pestrá. Já sama jsem nechodila do žádného extra spolča. Pokud to bylo možné, docházela jsem k otci biskupovi, kde jsme se modlili růženec a poté v komorním duchu povídali nad nejrůznějšími tématy.
Následovaly zásnuby, odstěhovala jsem se za mým snoubencem, vzali jsme se. Mám potřebu sdílet se o víře nejenom s manželem. Možná ve mně zůstal kousek toho děvčátka a mladé slečny, která chce patřit do nějakého společenství. Ale co s tím? Existují spolča pro mládež, možná ve studentských městech spolča pro dospělé, spolča pro rodiče, pro matky, pro otce, pro děti... A co já? Už jsem vyrostla z kategorie "mládežník", "matkou" ještě nejsem. Kam se tedy můžu zařadit? Jaké společenství je pro mě, pro mého manžela, pro všechny ty, kteří musí řešit každodenní problémy rodinného i profesního života a současně chtějí někam patřit? Kde se můžeme s vírou sdílet my dospělí, ještě bezdětní, ale se stejnou potřebou někde zakotvit? Existuje nějaké takové společenství? Nebo jsme odsouzení žít si svou víru na "svém písečku", v neděli a když se náhodou podaří někdy přes týden si zajít na mši a tím je to skončeno? Případně existuje nějaká alternativa spolča za něco jiného?
Prosím... poraďte, jak to řešíte vy, milé dámy.
Vítej v obyčejném světě. Pro mě jsou ideálním společenstvím Modlitby matek. Je to pro ženy nematky, matky, babičky, tety....
Kdyz jsme se prestehovali do naseho soucasneho bydliste oslovili jsme otce, ze jsme ted jeho novy farnici a jestli nevi o nejakem spolcu manzelu (v te dobe jsme deti jeste nemeli). Otec po case dohodil, ale bylo to spolco manzelu starsich nez my s dvema a vice detmi. Po case se otec ozval s nabidkou kontaktu na mladsi spolco manzelu i nemanzelu. Pridali jsme se. Nedlouho potom se vsem trem manzelskym parum, ktere se schazime narodila prvni vlna deti. A letos na zacatku roku byla druha. ;-) mame stejne stare deti, stejne starosti a radosti. Bohu diky za to. Jen ti nemanzele, kteri s nami chodili, jaksi odpadli.
společenství manželů ;-)
ještě mě napadlo tohle: zjistit, jaká je nabídka a zapojit se (např. do společenství manželů). Nebo zkusit pozjišťovat poptávku (jsou-li manželé toužící po tomtéž co vy) a založit společenství nové.
Musím súhlasiť s fragariou: "Vítej v obyčejném světě." Chvíľu mi trvalo, než som k tomu prišla, ale aj pocit osamelosti k manželskému životu skrátka patrí. A bude patriť, aj keď budete mať deti.
Měli jsme a máme stejný "problém" - spolčo pro bezdětné páry prostě nějak není k sehnání. V našem okolí už všichni děti mají nebo ti bezdětní jsou o xxx let mladší a mají své spolčo.
Asi budeme muset nějaké založit, ale asi to nebude pro bezdětné páry :-)
Inak je výborná vec, že o tom píšeš. Otvorila sa ďalšiu novú tému. Prvý krok je vedomie, že ti niečo chýba a že vieš, čo chceš.
Ahoj, díky za tento článek - řeším u nás naprosto stejnou věc... V naší farnosti i celém děkanátu je tolik společenství, mladých, strarých, dětí, seniorů, ale stále mi tu chybí něco jako "spolčo mladých manželů" ... myslím si, že smysl by to bylo pro páry s dětmi i bez... po čase by se třeba rozdělili na dvě spolča, ale hlavní je, aby něco vzniklo. Mám pořád nutkání něco takového rozjet, ale uvnitř se na to nějak necítím a čekám, že se toho třeba někdo z mých povdávaných a poženěných kamarádů a přátel chopí :)
U nás máme spolčo rodin = rodiče s dětmi. Ze začátku nám to přišlo divné se tam připojit a teď už je zase divné připojit se po tak dlouhé době :-D Ale nějak to vymyslíme :-)
Jedna známá mi řekla, že pokud bych hledala nějaké spolčo, nejvhodnější jsou evangelizační buňky, i když se od určitého počtu dělí... Určitě nejsou špatná ani spolča typu Rozjímání nad nedělním evangeliem, Zbytky Izraele (záleží na farnosti a zvyklostech) aj., která jsou postavena na určité spiritualitě.
Jasně, taky o něčem uvažuji. Aby to bylo spíše o duchovní rovině, co by spojovala. Ale zase bych ráda někoho k sobě mého věku.
Já jsem i přemýšlela, že bych oslovila místního kněze a třeba se do něčeho podobného, co tu je napsáno, pustila. Nicméně osobnost kněze mě natolik odrazuje, že jaksi... Se mi zrovna s ním osobně nechce nic moc řešit...
To je pak těžší. Nebo nemáte tam někoho akčního, koho znáš? Kostelník, pastoračí asistent / ka? Ale stejně to pak budeš muset domluvit s knězem, pokud byste využívali kostel nebo tak.
my jsme si spolco ve farnosti zalozili...s nazvem mladi a bezdetni ... bylo nas asi pet stalych paru a obcas nekdo dalsi zavital.nejdriv jsme se schazeli na fare a postupne presli do rezimu vzdy u nekoho doma.od te doby jsme se docela zdetnili a rozstehovali takze se schazime jednou rocne o prazdninach a pripadne ruzne behem roku v komornejsim slozeni...
U nás je tiež spoločenstvo manželov. Stretáva sa tuším o 21:00... :-/ Takže predpokladám, že tam budú ľudia s deťmi, ktoré môžu byť o takomto čase samé doma. Tak zas nič :-)
Dobré téma:-). Já jsem momentálně moc ráda, za spolčo pracujících v Brně, je jich tu i víc:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.