Nedávno jsme se s manželem dívali na film San Andreas. Dějová linka je velmi jednoduchá: v Kalifornii nastane velké zemětřesení, padají domy, vzedme se vlna tsunami atd. Profesionální záchranář díky svým znalostem získaným v povolání zachrání ženu i dceru před smrtí. Podobně i jeho dcera zachrání svým dvěma kamarádům život díky tomu, co jí naučil táta.

Znovu jsem si na ten film vzpomněla v sobotu tváří v tvář všem emocím spojeným s pařížskými i jinými útoky, celkově se situací ve světě. Zajisté se z nás přes noc nestanou záchranáři, ani vojáci, ani zdravotní sestry, ale nabízím dvě sady podnětů („praktické“ a „duchovní“), které nás mohou povzbudit k větší připravenosti, z níž může vyplynout i větší klid a menší strach. A nejen vzhledem k velkým krizovým situacím, ale i každodenním případům v „době míru“.


Najde se toho hodně. Každý nemůže umět vše, cílem rozhodně není se ještě více vyděsit, co všechno neumím, ale vidět, co už umím, a „co mohu konkrétně udělat“.

1. sada
(1) První pomoc obecně: Jak jsme na tom se znalostí první pomoci? Máme doma vybavenou lékárničku? Vozíme něco z lékárničky na výlety? Uměli bychom pomoci, kdyby někdo na ulici (v kostele, ve vlaku) dostal záchvat (epilepsie, cukrovka, …)? Známe aktuální resuscitační postup? Máme v telefonu důležitá čísla? …
Do chytrého telefonu lze stáhnout výbornou aplikaci „První pomoc“ od Českého červeného kříže, kde je vše velmi přehledně. Odkaz zde. ČČK i jiné organizace nabízí kurzy první pomoci. Některá města mají různé „vychytávky“, stojí za to se s nimi seznámit. (Např. u nás v Pardubicích má každý sloup veřejného osvětlení své unikátní číslo, díky němuž lze přesně určit vaši polohu.) Když nevíte, nebojte se zavolat – dle akutnosti praktickému lékaři, nebo i na záchrannou službu – umí poradit i po telefonu.

(2) Požár: Víme, kde máme doma (v práci, v kostele) apod. hasicí přístroj? Máme povědomí o základních typech?
Základní informace na stránkách Hasičského záchranného sboru ČR najdete zde. Není nutné znát vše! – Na příslušném přístroji jsou vždycky pokyny a obrázky, stačí vědět, že nějaká rozlišení existují.

(3) Auto: O tom, že máme povinnou výbavu, není nutné hovořit. Víme, ale KDE ji v autě máme? (Minimálně lékárničku, vestu a trojúhelník bychom měli umět najít co nejrychleji.) Otevřeli jsme zakoupenou lékárničku? Víme, co v ní je? Víme, kam volat v případě nouze?
Záleží na prostorových možnostech auta, ale hodí se mít v něm také: pití, deku, smetáček (v zimě), deštník…
Pozn.: (1) I když se třeba cítíme slabé, nebo nedostatečně šikovné, je důležité vědět, „kde co v autě je“. Většinou je na místě více lidí a někdo s tím bude umět zacházet. (2) V dnešní době můžeme mít i strach zastavit, třeba večer, u opuštěného auta. Je dobré dopředu si promluvit s manželem (někým), co dělat. Lze zastavit opodál a zavolat policii např. když si nevíme rady. Raději zbytečně volat, než ujet od možné nehody.

Reakce si můžeme i „cvičit“. Já osobně se dost bojím cizích lidí. Když jsem např. v Praze viděla slepce, tak dlouho jsem přemýšlela, jestli nabídnout pomoc, nebo ne, až mu buď pomohl někdo jiný, nebo někam zmizel. Jednoho dne jsem se rozhodla, že se musím „utužovat“, takže se snažím všímat si lidí kolem sebe, jejich potřeb. Ne vždy mi to jde, ale doporučuji to: nejen jako křesťanskou a občanskou ctnost a službu, ale i jako povzbuzení nás samých. Každé „zvládnutí“ nějaké takové situace mě povzbuzuje, že zvládnu i situaci „těžší“.


2. sada
Pod tlakem zpráv podobného typu může být zraněná i naše víra. Byli bychom raději, kdyby evangelní slova o útrapách, pronásledování apod. Ježíšových učedníků platila pro někoho jiného, nebo byla jaksi abstraktnější (nepochopení přátel, útlak v práci apod.). Jenže tak to není. Možná nás válka nepotká, možná taky ano. Jak posilovat naši důvěru v Boha? Vědomí naděje, že křížem (utrpením, smrtí, bolestí) to nikdy nekončí, neboť pro ty, kteří se k Ježíši přimykají, je zde vzkříšení?

(1) Čas na modlitbu: (Nemám teď vůbec na mysli délku.) Když na mě přijde jakýkoli strach, umím ty myšlenky svěřit Bohu? Jaká modlitba mi pomáhá? Jaký úryvek Písma je mi povzbuzením? Slova žalmu? (Např. žalm 130 De profundismodlitba k sv. archandělu Michaelovi;...).

(2) Postoj vděčnosti: Prohlédnu-li si svůj život, jak v něm Bůh působí? Umím ho objevit v situacích, v lidech? (Velmi se mi líbí výraz od terre-eau „podivuhodný přítel“.)

(3) Smíření: Využívám daru svátosti smíření? Odpouštím pak s Boží pomocí sobě i druhým lidem? Když bych měl za týden zemřít, co bych chtěl stihnout? (S tímto pocitem nelze žít stále, je třeba žít každodennost, ale pokud nás však představa blízké smrti velmi děsí, možná je něco, s čím bychom chtěli „pohnout“ [stará křivda, nesplněný slib, touha vyjádřit lásku, …]. Všechno zajisté nepůjde vyřešit hned, každý musí zvážit své možnosti, ale můžeme tu situaci minimálně přenést do svých modliteb.)

(4) Sdílení: Mám se komu svěřit? Může se někdo svěřit mně? Jak zareaguji na jeho obavy? Máme ve farnosti nějaké modlitební společenství – mohu něco udělat, aby bylo? (Nemusí být fyzické, lze se např. spojit v modlitbě v určitou hodinu, za určitým úmyslem apod.)


Uvedený výčet jistě není vyčerpávající a není zamýšlen jako seznam „Co je třeba zvládnout“, ale jako povzbuzení „Co může být v našich silách“, i když se můžeme cítit bezmocně.

Velikonoční oheň. Foto Mia Benáková.

V neděli 22. listopadu slavíme slavnost Ježíše Krista Krále. Příhodné jsou všechny texty (k přečtení např. tady), zde druhé čtení:

Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás svou krví zbavil našich hříchů a udělal z nás královský (národ) a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen. Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen. Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný. (Zj 1,5–8)