Emancipace... Snaha osamostatnit se především ekonomicky... Vyhnout se nutnosti vstoupit prakticky za jakoukoliv cenu do manželství nebo kláštera a tak získat alespoň minimální sociální zajištění...


Výše uvedená motivace jistě stála na samotném počátku. Emancipace ale mnohdy vyústila ve snahu být i mužem.

Žijeme ve 21. století. Narodily jsme se v době a končinách, kde máme stejný přístup ke vzdělání jako muži. Zapojujeme se do pracovního procesu. Aktivně se podílíme i na chodu obce, společenství, farnosti... Zároveň zůstáváme odlišnými bytostmi, které tytéž skutečnosti vnímají jinak než muži.

 

(Cc) thomas8047: emancipation

Emancipaci a její význam tedy vidím v možnosti vystudovat, nastoupit do zaměstnání, za tutéž práci mít stejné ohodnocení (pokud/dokud nezaložím rodinu nebo si okolnosti nevynutí dva příjmy).

Za dost zásadní rys pokládám dialog, kdy mohu (taktně a vkusně, tj. bez soupeření) vyjádřit svůj názor, aniž bych sebe i ostatní ochuzovala o svoji odlišnost, která pramení ze skutečnosti, že jsem žena...

Jak tedy mám být emancipovaná a nepřestat být přitom ženou? V prvé řadě si uvědomuji odlišnost svého myšlení od mužského. Považuji za dar, že muži mají před očima výsledek. Pro mě jako ženu hraje podstatnou roli cesta, způsob, jakým se k němu doberu. Mohu si tedy užívat onu cestu. I když mám svoji vizi, čeho chci dosáhnout, pružněji se přizpůsobím okolnostem. Stejně jako kolega nebo známý mě upozorní, že tohle není nutné řešit, což je pro mě někdy úleva, já mu mohu nabídnout způsob, jak cíl efektivněji vykomunikovat.