Začnu sv. Augustinem…

„Vrhl jsem se k zemi, nevím sám jak, pod jedním fíkovým stromem a dal jsem volný průchod slzám... Vysílal jsem vzhůru tyto smutné výkřiky: „Jak dlouho, jak dlouho ještě? Do zítřka a zase do zítřka? Proč ne hned? Proč není v této hodině konec mé nečistotě?“ Když jsem toto říkal a plakal v hořkém sevření svého srdce, tu náhle, zaslechl jsem hlas chlapce nebo děvčátka, nevím již čí, který vycházel ze sousedního domu a stále opakoval: „Vezmi a čti, vezmi a čti!“ Ihned se změnila moje mysl a začal jsem velmi vážně uvažovat, zda to bylo obvyklé, že si děti v některé hře zpívaly taková slova. Nemohl jsem si však vzpomenout, že bych byl něco podobného slyšel. Tak jsem zastavil proud mých slz, vstal jsem a nevykládal jsem si to jinak, než že je to rozkaz z nebe, abych otevřel knihu a četl první oddíl, na který bych přišel... Vzal jsem, otevřel jsem a v tichosti jsem četl onen oddíl, který mé oči nejdříve uviděly. „Ne v hodování a v opilství, ne v smilstvech a chlípnostech, ne v sváru a v závisti, ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo a žádosti jeho.“ Nechtěl jsem číst dál, ani toho nebylo třeba, neboť v tu chvíli, jak končila věta, jakoby světlo vniklo do mého srdce a rozptýlilo všechno temno pochybnosti.“ (sv. Augustin, Vyznání)

 

 (CC) BY-SA 2.0

Napadlo mě se s Vámi podělit, jak to mám nyní  s Biblí já. Jako malá holka, jsem si doma četla obrázkovou Bibli. Příběhy byly poutavé, některé jsme probírali v náboženství, o některých jsem slyšela v kostele. Všechny už pro mě ale byly tak notoricky známé, že jsem neměla potřebu je číst pořád znovu. O evangeliích nemluvě – každý rok, to samé dokola. Narození Ježíše, život a působení, smrt, vzkříšení. Pořád dokola. Věřila jsem v Boha, ale přišlo mi nepotřebné k tomu číst Bibli, i když nás k tomu často vyzýval pan farář.

Moje další setkání s Biblí bylo při mém osobním niternějším obrácení, když mi bylo zhruba 17 let, na křesťanském hudebním Campfestu na Slovensku. Bylo tam spoustu křesťanů z nejrůznějších církví. Pro mě to byla novinka. Spoustu lidí tam ve stanovém městečku mělo v ruce Bibli a bylo pro ně úplně normální si z ní číst. To jsem koukala. Dostali jsme tam taky malou brožurku - evangelium podle sv. Jana ve slovenštině. Začetla jsem se do ní, podtrhala jsem tam nadšeně snad všecko. Všechno pro mě bylo jako nové, jako bych předtím měla nějaké matné brýle přes oči. Při jednom z koncertů jsem pochopila, že je Ježíš opravdu Živý a mezi námi, že modlitba má smysl, a rozhodla jsem se tam pro nový život. I předtím jsem věřila, ale... tak nějak jinak, tradičně.

Doma jsem si půjčila naši rodinnou Bibli, a zkoušela číst… nešlo mi to, přišlo mi, že je tam toho tolik. A taky začít Starým Zákonem, může leckoho odradit. Na čas jsem toho zase nechala, ale jen do té doby, když mi moje maminka koupila moji osobní Bibli. Miluju knížky a tahle se na čas stala mojí věrnou průvodkyní. Začetla jsem se – rozdělila jsem si Bibli na části - a každý den pomalu jsem si četla kousek z každé části (Starý Zákon, Žalmy, Nový Zákon, listy apoštolů). Podtrhávala jsem si, co mě zaujalo. Čtení Písma mi pomáhalo i na vejšce, kde jsem se hodně času cítila dost sama. Potom jsem na čas zase Bibli odložila. Zase přišel pocit, a jakási divná nechuť, že už přece všecko znám, proč to pořád dokola číst znovu, radši si přečtu nějakou jinou zbožnou knihu. Zhruba před dvěma měsíci jsem se ke čtení z Písma vrátila. A jakoby mi zase spadly nějaké šupiny z očí – nalézám tam takové poklady. Jako by Bůh mluvil přímo ke mně. Jako by si mě vedl, otvíral mi nejen oči, ale i srdce. Čerpám z ní každý den a nemůžu se nasytit…

Vedlo mě to k zamyšlení. Někdy člověk asi může dělat co chce, ale Bibli čte jen jako nějakou další obyčejnou knihu, a může ji přečíst stokrát, ale stejně nepochopí, o co tam jde. A jindy… stačí kapitola, jedna věta, a člověk může obrátit svůj život o sto procent. Je to veliká milost.

Vidím, co po mně Ježíš chce. Přímo ho i slyším, a to jsem se kolikrát vymlouvala, že vlastně nevím – co po mně chce, kam si mě vede. A tak teď moc děkuju Bohu, že mi zase otevřel oči, a přeju Vám to taky zažít.

A co Vy? Čtete? Přeju Vám všem, ať Vám Ježíš otvírá nejen oči, ale i srdce.

PS.: Svatý Jeroným říkal, že kdo nezná Bibli, nezná Krista. Jak jste na tom Vy?

PS2: Speciální vzkaz pro Tebe - Izaijáš 43,4