A řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Matouš 18,3
Když jsem nedávno pozorovala naše kluky, jak si hrají, vybavil se mi tento citát a užasla jsem. Dřív jsem to "jako děti" brala tak nějak automaticky. Všichni jsme dětmi byly, máme děti ve svém okolí, děti známých, vlastní děti... Všichni vědí, jaké děti jsou. Nijak hlouběji jsem se nad tím nezamýšlela. Jenže vím to? Jsem jako děti?
Náš mladší synek je na mě hodně fixovaný, prostě mamánek. Patří to k věku a je to přirozené. Donedávna to bylo tak, že jen jsem zmizela z místnosti, tak se ozval jekot, který se mohl směle rovnat každoměsíční zkoušce sirén. Jen to hlášení tam chybělo.
Když zmizí Hospodin z mého zorného pole, všimnu si toho vůbec? A když to zjistím, zahodím všechno a metelím rychle zpět do Boží náruče?
Staršího baví jakékoli tvoření. Zatím jsou to většinou načmárané kresby, ke kterým je třeba autorův složitý výklad o tom, co na obrázku je, aby se pozorovatel alespoň přibližně orientoval. Pokaždé se však přijde pochlubit. A já chválím, chválím a chválím.
Kdykoliv když něco dělám, ať už se mi vede nebo ne, přijdu se Hospodinu "pochlubit"?
Když se starší vzteká a staví se na hlavu a veškeré argumenty byť logické jsou absolutně bez šance najít u něj pochopení, kolikrát ho nechám jít po jeho a nelituji zdržení (nebo se o to aspoň snažím). Synek se zklidní a až vlastní zkušeností přijde na smysl toho, co jsem po něm chtěla. Přijde za mnou a říká mi: Mami já to poplet.
Umím uznat chybu? Umím říct: Bože, odpusť, já to popletla?
Když starší upadne nebo se někde praští, valí ke mně a chce to pofoukat. A to ať je to odřené koleno nebo modřina nebo jen zranění okem dospěláka neviditelné. I když už si to umí pofoukat sám, i když by to mohl vydržet, protože už je velký kluk, maminka s jejím fouknutím je nepostradatelná.
Nechávám Boha léčit moje zranění? Nespoléhám sama na sebe, na léčitelství, na praktiky, ve kterých Bůh není?
I když jsem zrovna nevyspalá, unavená, v tričku zdobeným koláží z rozpatlaneho piškotu, dětského blitíčka, slint a kdoví čeho ještě, s nemytými mastnými vlasy, dokáže mi ten starší bez jakékoli známky ironie říct: Maminko jsi krásná. Mám tě moc rád. Mám z tebe moc radost.
Ne že by Hospodin vypadal jako matka dvou capartů po ránu, ale dokážu i když se zrovna nedaří, bez jakékoli ironie říct: Chválím tě, Pane. Mám tě ráda. Jde mi to z pusy přirozeně jako těm dětem?
Děkuji ti, Pane, za mé dva malé učitele. Dej, ať v jejich škole obstojím.
pozn. redakčne upraveno
Skvělý článek.
Jen ta poznámka "redakčne upraveno"... hmm... proč? Co to znamená?
Mě taky pokaždé ta poznámka zarazí.
Znamená to, že som si ako admin spoločenstva dala tú prácu a text prešiel korektúrou. V tomto prípade len minimálnou.
konkrétne: vymazávam opakujúce sa výrazy a slovné spojenia, nahrádzam ich synomymami, zlepšujem štylistiku, skracujem príliš dlhé vety a pokiaľ text obsahuje "smajlíky" tiež ich redukujem. Nepatria do pritnových médií a podľa môjho názoru, ani do kvalitného blogu.
Ponechávam vždy význam textu a zachovávam v čo najväčšej miere štýl konkrétnej autorky. Snažím sa, aby sa blogy príjemne čítali a mali určitú úroveň. Preto "redakčne upraveno, alebo redakčne kráceno".
@terre-eau: děkuji za vysvětlení.
Autor dostane ještě před zveřejněním upravený článek k odsouhlasení?
Iba pri skutočne veľkých úpravách autora upozorním správou, prípadne ak text rozdeľujem na dva oznámim mu to a môže si návhr pozrieť v "ROZEPSANÝCH". Posielať na odsúhlasenie všetky úpravy synoným, opravy preklepov, alebo formátovanie nie je v mojich silách. Práve preto zverejňujem poznámku. Spoločenstvo spravujem dobrovoľne a úplne zadarmo... a chce to množstvo času, ktorý je aj pre mňa vzácny.
V pravidlách spoločenstva je uverejnené, že redakcia si vyhradzuje právo blogy upraviť, skrátiť, alebo vôbec nepublikovať.
Vím, že to myslíš dobře a věřím, že tomu věnuješ hodně času, ale není pak ta pracně získaná kvalita a úroveň na úkor určité spontánnosti a individuality autorů, která se mi tady na Signálových blozích tolik líbí? Přiznám se, že jako autorovi by mě redakční zásahy do mého psaní hodně mrzely. A mazání smajlíků? - to považuji vyloženě za ztrátu času :-)
Ak máš rada spontánnost a individualitu je tu množstvo osobných, autorských blogov.
Ak publikuješ v akomkoľvek dobrom časopise, je samozrejmé, že tvoj text prejde úpravou a mnohokrát redakčnými zásahmi. Pri odborných časopisoch recenzné konanie trvá niekoľko mesiacov, alebo aj pol roka.... ale to je už iná parketa.
Význam blogu spoločenstva je nielen spojiť blogy tematicky, ale garantovať frekvenciu publikovania a kvalitu blogov. Chcem, aby čitateľ na tomto blogu našiel vždy určitý štandard, kvalitný obsah aj štýl. Rozhodne moje zásahy nie sú tak veľké, aby zničili individualitu autora a jeho rukopis. Vidieť to aj na počte prečítaní jednotlivých blogov.
Rozumím :-) Přeju tedy kvalitní autory, články na úrovni a hodně čtenářů :-)
Tak dúfam, že tu také články nachádzaš.... aspoň občas.
Terre-eau aspoň v mém případě text jen "učesala", přibylo zvýraznění tučným písmem a sem tam upravila slovo nebo přeskládala větu. Jsem ti vděčná. Článek vypadá lépe a je i lépe čitelný.
Prosím ešte všetky autorky, aby nezabudli vkladať štítky (kľúčové slová k článku). Dúfam, že v budúcnosti budú slúžiť na lepšie tematické vyhľadávanie.
Tak tohle mi vehnalo slzy do oci. Silim ted z naseho starsiho syna, ktery by nejradeji cely den sedel u pohadek a jakmile mi je vypnu strhne se neskutecny rev, ktery me opravdu nici. Myslim ze od ted si vzdy vzpomenu na tento text...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.