Pocházím z pěti sourozenců, manžel ze šesti sourozenců. Už v době chození jsme se shodli, že bychom rádi měli velkou rodinu.


Když jsme měli už tři větší děti, pořád jsem v sobě cítila silnou touhu po dalším dítěti. Měla jsem za sebou tři císařské řezy a věděla jsem, že pokud otěhotním, čeká mě další cisař. Moje touha po miminku a víra v to, že je Pán Bůh s námi, byla silnější než obavy ze zdravotních komplikací. Měla jsem něco přes 35 let, když jsme s manželem "dali hlavy dohromady" a shodli se na tom, že odevzdáme svou plodnost úplně do rukou Stvořitelových a necháme na něm, jestli nám daruje ještě čtvrtý dítě.

Od tohoto rozhodnutí uběhly zhruba tři roky, než jsem otěhotněla.

Když se dnes dívám zpětně - jako by se mě ty tři roky Bůh ptal: "Aničko, fakt to miminko chceš?" A já jsem ho moc chtěla - a pořád jsem škemrala….

Když jsem poznala, že jsem těhotná, byla jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Bylo mi 39 let. Po nějaké době jsme to oznámili dětem. Jedna z reakcí byla: "Já asi z té radosti dostanu infarkt."

Protože jsem se chtěla vyhnout nátlaku lékaře abych šla na potrat, šla jsem k němu až kolem 12. týdne. Když mi řekl: "No, ale to už jdete pozdě!", tak jsem odpověděla, že si to miminko chci nechat. Tak jen dodal: "Vy jste vlastně věřící, že?". Asi si vzpomněl na to, jak jsme spolu před jedenácti lety řešili sterilizaci po třetím dítěti. Při další návštěvě mě ještě "postrašil", že se nedávno jedné jeho 40-leté pacientce narodilo dítě s Downovým syndromem, jestli si to ještě nechci rozmyslet, že přeci jenom už mám víc roků... Řekla jsem mu, že i kdyby se nám mělo narodit postižené dítě, tak si ho necháme. Z tohoto důvodu jsem také odmítla jít na genetiku, protože jsem se nechtěla zbytečně stresovat.

V těhotenském průkaze jsem měla dvě krásná data:

8.12. - Slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie - datum poslední menstruace

15.9. - Svátek Bolestné Panny Marie - termín porodu

Sedmibolestná

Během těhotenství jsem se nejednou Pána ptala: "Co ta Bolestná Panna Maria - co to pro nás znamená ?

Kolem 20.týdne se mi začal zvedat tlak a ve 24.týdnu jsem měla silné křeče v břiše. Byl čtvrtek - Slavnost Nanebevstoupení Páně - jeli jsme do nemocnice. Vydržela jsem ještě 2 týdny jako těhotná.

Ve 26.týdnu se nám narodila Terezka - malinkatý uzlíček, vážící 650g.

Tolik jsem si přála mít Terezku - a Bůh nám ji fakt daroval.

V té době jsem neměla vůbec žádné tušení co to obnáší, když se narodí dítě tak moc brzy. Terezka bojovala 4 měsíce o život. My jsme s manželem 2x týdně za ní jezdili a vozili mateřské mléko, které jsem doma každé 3 hodiny odstříkávala.

Po 4 měsících nás paní primářka propouštěla se slovy: "Terezka je velká bojovnice. Myslím, že do 3 let dožene své vrstevníky."

2.10. - na Svátek Andělů Strážných jsme si našeho malého andílka dovezli domů.

Ale to jsme tenkrát ještě vůbec netušili kolik "radostí" máme teprve před sebou……

Pro mě to byla opět jedna zkušenost, že dobrý Bůh slyší naše modlitby a v pravý čas nám dá to, co je pro nás dobré. Často se mi také stává, že různé mezníky v mém životě Bůh naprogramuje zrovna na nějaký církevní svátek - což teda někdy až nechápu - jak moc dopředu to všechno Bůh režíruje.

Pán Bůh je prostě veliký, moudrý, úžasný, chvályhodný……..

pozn. Blog byl doplněn o obrázek ikony.