Vždycky jsem nesnášela, když jsem jako mladší chtěla něco dospělým říct a byla jsem utnuta hned v zárodku s tím, že mám jít něco udělat - něco, co mně osobně připadalo v tu chvíli zcela nepodstatné. A později jsem si říkala, že já tohle svým dětem nikdy dělat nebudu.


Přikvačila dospělost a já sama sebe s hrůzou slyším křičet: „Vendo, nech toho a poslouchej mě trochu!!!“

Mé zjištění, že trápím dítě tou mnou v dětství tak nenáviděnou větou, mě skoro praští do obličeje. A jako ve zpomaleném němém filmu vidím Vendu, jak mě tahá za rukáv, upírá na mě svoje oči a dychtivě se snaží s něčím podělit. Sdílená dětská radost je aspoň čtyřnásobná. A on se chce podělit právě se mnou, protože mě má rád a moje reakce je pro něj nejpodstatnější. (Kéž bych si víc vážila téhle výsady, dokud trvá! ;-) ) Rád by třeba, abych si zkusila poslechnout, jak to zní, když žvýkám sousto chleba se zacpanýma ušima (přece jako stěrače v autě!). Abych se podívala, jak umí běhat po posteli po kolenou a zpívat „jupi jupi“. Abych mu zvedla do výšky autíčko, když jako zmáčkne knoflík heveru na zdi autoservisu (a udělá to "túúúút!"), aby se mohl podívat na podvozek a abychom spolu zjistili, kde zase teče ten olej… Objevuje úžasný svět, který, viděn dětskýma očima, se ukazuje jako nepřetržitý proud dobrodružství, krásy a radosti. A o tu je třeba se dělit, tu je třeba s dětmi znovu objevovat.

Vždyť kdo většinou neposlouchá, jsem já, ne on. A že pospíchám na tramvaj? To je pro něj nepodstatné. Stejně jako pro mě, že ještě nedodělal králíčkovi z lega misku na mrkvičku. Vždyť ji musí postavit, než někam vyjedeme, i kdybychom měli přijet k doktorce pozdě. Králíček nesmí mít hlad. A já jsem mu to slíbila…

Takže když na něj zahartusím „poslouchej mě trochu“, tak bych se mohla úplně klidně setkat s tím, že na mě zahartusí taky on, abych poslouchala já jeho. Jenže to se nestává, protože rodič je prostě silnější, hlasitější a pádnější (a pro plácnutí třeba nejde daleko). Tenhle svět není pro starý, pro slabý a pro děti. Bohužel. Kéž bych na to pamatovala a snažila se ho změnit, aspoň teda ten malý svět naší rodiny.