Pokračování článku - O samotě s Králem

Život v klášteře je hodně pestrý, na nudu čas není. Dávám si ale pozor, aby v mém životě nechyběly chvíle samoty a mlčení. Musela jsem se učit tichu a umění darovat čas Bohu. Zpočátku jsem prožívala něco, co se dá k nudě přirovnat. Nebylo lehké vytrvat, nevěděla jsem, jak na to. Tak je to ale jen na začátku, chce to odvahu.

 rozhovoru se s. Benediktou, františkánkou

„Láska je především modlitba a modlitba je ticho.“
Antoine de Saint-Exupéry

☼

A co my, uhoněné maminky? Dokážeme se během dne zastavit, zamyslet se? Promlouvat s Pánem? Odevzdat mu i obyčejné činnosti přes den? Jak vypadá naše modlitba?

Dost jsem přemýšlela nad tím, jak evangelizovat před mým (skoro)nevěřícím mužem, před kamarády, před známými. A pak jsem se zarazila a zjistila, že jim vlastně nemám co říct, ale je opravdu moc důležité, modlit se – žít živý vztah s Pánem. Jsem teď nadšená - půlhodinu, hodinu věnuji Bohu, Ježíš se čím dál víc dostává do naší rodiny. Moje maminka byla na exerciciích a tam jim kněz říkal, že pokud člověk denně věnuje Bohu čtvrthodinu, že se budou dít zázraky. Pociťuju to na vlastní kůži.

Docela často se nám teď s mužem stává, že po cestě autem rozebíráme filosofické otázky. On zajímá o Ježíše, já zase můžu trošku víc argumentovat. Tuhle jsme se dostali Božímu milosrdenství a já mu s nadšením popisovala příběh o marnotratném synovi, nebo spíš o marnotratném Otci. Bylo to tak živé... jako by Pán Ježíš seděl s námi v autě. A dneska u oběda se mě sám od sebe zeptal, o čem bylo evangelium, a celý oběd jsme to řešili.

A ještě přidávám větu, co mě nedávno dostala  - POKUD NEMÁŠ ČAS MODLIT SE, DĚLÁŠ TOHO VÍC, NEŽ BŮH CHTĚL https://dzamila.signaly.cz/1510/a-tak-to-v-klastere

pozn. redakčne upraveno a kráceno