Vidím to jako dnes: septima gymnázia, bylo mi necelých 19 let. Pan ředitel, který nás ten rok učil náboženství, nás vzal do školní kaple a vyzval nás k modlitbě...k modlitbě za toho z nás, který první zemře...
"Jako cože?" "Se zbláznil, ne?" "Co to je za morbidní modlitbu!?!?" Toto a mnohé další se mi (i mým spolužákům) honilo hlavou. Běhal mi mráz po zádech a bylo mi z toho nepříjemně, rozhodně jsem se tehdy v kapli nemodlila...
Uplynulo 8 let, dokončuji vysokou školu, jsem 5 let vdaná, mám 2 děti, další 3 jsme odevzdali Pánu. Všude okolo umírají lidé při různých situacích (dnes především při teroristickém útoku v Paříži), média přináší zprávy o křesťanech umučených IS, zprávy o přírodních katastrofách, o sebevraždách, vraždách...
Teprve teď dokáži docenit význam modlitby, která mi byla tak protivná, stala se mi blízkou spolu s modlitbou za dobrou smrt, za dobrou smrt vlastních dětí. Nikdy se ji nemodlím intenzivněji než ve chvílích, kdy mě popadá úzkost a panika z představy, že mé děti někde trpí, samy a opuštěné, že nerozumí situaci, ve které jsou...
díky..
dnes mě v souvislosti s tímto článkem napadlo, že se za dobrou smrt modlíme vlastně i ve Zdrávasu... ...pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naši Amen..
Od starších lidí jsem slyšela, že u nás ve farnosti se toto běžně dělávalo na pohřbech. Když proběhlo vše na hřbitově, rakev už byla v zemi, proběhly všechny obřady a modlitby, nakonec pan farář řekl něco ve smyslu: "A nyní se pomodleme za člověka, kterého sem budeme doprovázet příště." A následovala nějaká modlitba, ale nevím, zda třeba Otče náš, nebo nějaká speciální.
Podle mě to dávalo celkem smysl a prý to vůbec nevyznívalo morbidně, spíš naopak. Memento mori v praxi.
Pak se tato modlitba přestala modlit. Po dlouhé době pak k nám přišel kterýsi kněz (to už jsem zažila osobně), který stále nebyl spokojen s tím, že lidé (prý) chodí málo ke zpovědi, že nezvou kněze k zaopatřování (nebudu rozebírat příčiny) atd. A snažil se je k tomu povzbudit spíše vyhrožovaním. Alespoň tak to vyznívalo. A dospělo to do takového stadia, že začal vyhrožovat tím, že se na pohřbech a některých mších začneme modlit za člověka, který nejdřív zemře.
Bylo to strašné. Způsob, jakým to podal byl tak odporně výhružný, že se všem ježily chlupy a vedlo to spíše k opaku toho, žeho chtěl dosáhnout.
Takže za mě super, tuhle modlitbu je moc potřeba se modlit. Ale vyzývat k tomu ostatní se musí s citem.
Jo a ještě jedna věc.
Znám člověka, který se modlí za dobrou smrt v milosti posvěcující pro své rodiče. Rodiče již dávno zemřeli při nějakém neštěstí a přesto se to stále modlí.
Zdůvodňuje to tím, že pro Boha čas není omezením a že i zpětně lze spoustu věcí vyprosit.
To byla pro mě dost podnětná myšlenka.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.