Před pěti týdny se nám narodilo naše první miminko – Anežka. Od té doby s manželem dost část debatujeme na téma „normálního“ táty. Šestinedělí je pro mne hodně náročné období a vůbec si neumím představit, že by kolem mne už pár dětí běhalo. Mám ale velkou oporu v manželovi.
V noci s námi občas vstává, aby pomohl, ve dne konejší, pomáhá koupat, jde s Anežkou na procházku, aby si maminka mohla odpočinout a přebalování pro něj není žádný problém.
Nedávno byl dodatečně s kamarády oslavovat a opět se narazilo na problém toho, co je vlastně „normální“. Jeho téměř třicetiletí kamarádi, přestože vychází z křesťanských rodin, nebyli schopní pochopit, že pro mého manžela je teď nejdůležitější rodina a je pro něho přirozené se v péči o dítě dělit. Mne naopak zaráželo, že takto staré muže zajímají spíš bary a párty trvající do rána.
Narazili v konverzaci i na kamarády, kteří již děti mají. Ovšem k pozici táty se staví jinak než můj manžel. Vstávání, přebalování a podobné činnosti jsou jim absolutně cizí. To je přece doména ženy. Manžel mi to pak vyprávěl se slovy: „Připadal jsem si jak mimozemšťan.“
A tak mi vrtá v hlavě – mám opravdu doma mimozemšťana? Jsem za svého mimozemšťana moc ráda. Podle mne je nejlepší táta a manžel pod sluncem!
Chvála Bohu mám taky mimozemšťana. A toho Tvého Ti moc přeju. Neumím si představit zvládat nejenom všechno sama, ale ještě žít s pocitem, že zatímco já tady lezu po zdi, manžel leze po barech :)
Také jsem to takto měla a jsem za to moc vděčná. Manžel mi pomáhal vždy a pomáhá stále.
Máme to doma také, a jsem za to neskutečně vděčná:-)
Hlásím se do klubu mimozemšťanek:) (a mimochodem, v mém okolí by byl za mimozemšťana spíš takový chlap, který podobné činnosti nedělá, než ten, který pomáhá, a jsem za to vděčná)
Já bych byla bez manžela dost nahraná, už jen proto, že obě babičky máme daleko. Takhle si klidně můžu dovolit i takové věci, jako být od 17:00 do 13:00 na Tmou :-)
Snad Vás děvčata neurazím, ale toto téma mi připomnělo jedno video, které jsem nedávno viděla :D https://www.facebook.com/zuzana.holubova.50/videos/805031122852882/?pnref=story
Aldera: To video je super! Připomíná mi to, jak jsem závistivě koukala v čekárně na ty maminky, co je takhle opečovávali tatínci, jak jsem obrečela, když se mě manžel zeptal, co by jako dělal v porodnici (tedy co by tam lezl) a teď si s úlevou říkám, že mě sice takhle nikdy neobskakoval, ale za to vydatně pomáhá už osmý rok :-)
Můj nejmilejší nám po večerech co se narodil Ondra (10 měsíců) vaří obědy. Jsem mu za to velmi vděčná. Můžu se věnovat našim capartum a nemusím stát u plotny ;-)
chtěla bych vyzvednout pomoc při přebalování, protože pro dost mužů je kamenem úrazu. Někdo to nedokáže vůbec.
Být na Tmou! ... :)
Náš tatínek je věcně v práci a když už dorazí domů, je tak unavený, že často usne ještě u večerníčku, takže většinu musím zvládat sama. Pokud už opravdu padám únavou, malého pohlídá, přebalí...jen na ty procházky ho nemůžu přemluvit :-) a o víkendu vaří, po barech nechodí :-)
(K předchozímu komentáři.) Nad tím občas přemýšlím, jak to prožívají tátové, co by se chtěli svým dětem věnovat a pomáhat ženám, ale mají náročnou práci, někdy i dost daleko na dojíždění (míra "náročnosti" je samozřejmě individuální, co je pro jednoho náročné, nemusí být pro druhého). Rad pro ženy "jak skloubit práci a péči o děti" je nespočet. Zabývá se tím někdo pro otce? A chtěli by muži nějaké takové rady? Nebo to řeší s kamarády? Nebo na to rezignují? Zajímal by mě pohled nějakého muže...
Myslím že je to dost individuální. Mně třeba baví hrát si s miminem a snažím se na něj mít víc času přes den, ale zase to pak znamená víc pracovat v noci (což můžu, protože zaměstnávám sám sebe a z pozice zaměstnavatele si povoluju flexibilní pracovní dobu :) ), Na druhou stranu někteří chlapi nemají čas nebo k tomu prostě nemají žádný vztah a nevím, jestli by bylo dobré je k tou nějak nutit... Také si myslím, že i když se chlap snaží být doma s dětmi a manželkou, měl by si najít čas i na kamarády, sport atd., a umožnit takové mimodomácí aktivity i manželce.
Díky za komentář. Myslím, že je ale podstatný rozdíl mezi "nemají čas" a "nemají k tomu žádný vztah". Kde se ten vztah získává? Dá se ho naučit? Nebo prostě "někdo má a někdo nemá talent" jako při hře na housle? Ptám se možná příliš, ale promýšlím širší celek - téma: očekávání od mužů. Tak mě tyhle věci zajímají.
Taky se hlásím k mimozemšťanům :) nevím, jestli je to tím, že u nás klokankoval právě manžel, protože mě mezitím vysivali po SC v celkové, ale s J. Mají krásný vztah. Můžeme se vystřídat ve všem. A jelikož má J. rozpuk období vzdoru, tak ať se nikdo nedivi, že když po manzelove práci jedeme na barák rekonstruovat, tak jde s malou, kterou celý den neviděl, na vycházku a já si hodinku obouchavam futra a psychicky relaxuju :)
Další mimozemšťan ještě před přistáním. Snad dámy odpustí, že umím jen teoreticky kojit na kvandranty (z kurzu pro plavání miminek), ale nemám dítko ani maminku v očekávání.
Takže bojím se přebalování. Ale nebojím se být těhotní spolu, rodit spolu (seběvědomý, že?), hlavně jsem si jist, že chci mamince ulehčovat a aby cítila účast. Možná toho bude někdy více v praxi na ní, ale myšlenkově chci, aby cítila, že mám o vše zájem. Je mi jasné, že nebudem spát oba atd. Dokonce jsem uvažoval o modelu půl úvazek - půl mateřská, pro oba stejně. Zajímalo by mě, jestli to někdo zkusil?
Stále je maminka prostě maminka a tatínek trošku čeká, až dítko začne přemýšlet a zkoumat motýlky. Ale jestli se mi (nám) narodí, tak mě asi něha semele a budu i kojit :D Chtěla by mě nějaká za manžela? Krásný den!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.