PDČ je Pravý domácí časopis. Možná jste ho někde potkaly (teď se obracím na ženy) v mateřském centru nebo v prodejně se zdravou výživou. 


Když jsem ho poprvé uviděla, byla jsem nadšená. Pravý domácí má totiž úplně úžasné grafické zpracování, kombinuje se tam ruční kresba, text a fotky. Je to originál, který nemá srovnání. Velmi mě oslovil i obsah - témata bydlení, zahrada, rodina, řemesla, vaření, charita, soběstačnost, fair-trade... Takové to přírodně nekonzumní ladění. Tvůrci časopisu píšou opravdu krásné články vybízející např. k rodinnému tvoření v souvislosti se svátky či ročními obdobími. 

Když mi časopis začal chodit každý měsíc do schránky, moje nadšení vyprchávalo. Začala se ve mě zdvíhat vlna pochybností, až odporu k obsahu a celkovému ladění časopisu.

Tvůrci časopisu nejsou studovaní redaktoři, ale parta přátel, která píše o tom, co je zajímá. Jejich zájmy by se daly k trochou nadsázky zaškatulkovat do ranku všeobjímajícího novopohanství. Při četbě jejich článků o józe s miminky, tai-či a jiných technikách a rituálech, které přinášejí zaručené blaho a zklidnění, mi začalo něco podstatného chybět. A sice jiný pohled na tuto tzv. alternativu. Jako člověk žijící křesťansky jsem se cítila ochuzená a hlavně totálně nepochopená.

Napadá mě k tomu trefné přirovnání: nekritická příchylnost (Konrád Lorenz ji řadí do svého výčtu osmi smrtelných hříchů). Autoři časopisu píší z čiré chuti tvořit a sdílet se s dalšími lidmi, a taky z nadšení. Chybí mi tam ale širší náhled. Jejich nadšení nesdílím, časopis mě začal rozčilovat, tak jsem jej po vypršení předplatného už znovu neobjednala. Těžko mohu u tvůrců časopisu uplatňovat právo na křesťanský pohled. Jedná se o klubový, zájmový časopis a já jej mohu či nemusím číst.

Alarmující na tom všem je, že "takový ten lehce esoterický obsah" je přijímaný od čtenářské obce Pravého domácího časopisu s nadšením. Jako to, co tu chybělo. Vyděsila mě skutečnost, že je to považované za NORMÁLNÍ a ŽÁDANÉ.

Nechci shodit celý obsah PDČ, protože své kvality rozhodně má. Je mi líto, že rodinný časopis ušitý na míru pro mě, zatím neexistuje. Tak třeba bude tím příjemným, domácím a přátelským počtením právě blog společenství Ženy, matky, manželky. A třeba někdy, v podzimu svého života (až bude čas), začnu vydávat něco tištěného pro křesťanskou menšinu. Protože raději čtu z papíru, než z počítače. 

Pozn.: Třeba jsem nekriticky příchylná já. Kdo ví?