K tomuto článku mě inspirovala na noční směně pohádka od Alice Nellis Sedmero krkavců.... Původní ztvárnění mi přišlo vážně až hororové, spíš než jako pohádka na dobrou noc.... Ale toto...Navíc Issovou moc nemusím, ale přiznám se, byla jsem velmi mile překvapena..... A řekla bych i onou úlohou a ztvárěním prince. Vypadal jako naivka, co to nemá v hlavě v pořádku, ale nakonec to byl fakt muž se srdcem a činy na pravém místě, bojující o svou krásnou paní.....

Víte, přijde mi, že ženy v dnešní době jsou spíš takové Bohdanky, nebo možná Popelky, Marušky z Dvanácti měsíčků.... než Pyšné princezny, Růženky, Esmeraldy.... Prostě takové ženy činu, spíš než jen ženy, co se nechávají obletovat....Dobře, nebo já si tak spíš připadám.....A ne že bych si chtěla ztěžovat, to ne..... Nevyrostla jsem ve zlaté kolébce, ani doslovně, v životě to mám spíš těžší, ale mám a mělo to tak být..... Prostě mi přijde, že i matky v dnešní době toho musí zvládat mnohem víc než kdysi.....Jo, pereme, vaříme a uklízíme stejně.... Ale ten stres, pokud jsme živitelkami rodiny.... A já nevím ještě co všehno.... Možná bohužel, si prostě ten luxus obletovaných dam z vyšších kruhů už prostě nemůžeme, nebo prostě nechceme dovolit....Po pravdě, mě by to ani nebavilo...... Beru, někdy třeba mužské obletování či gentlemanské gesto velmi mile potěší....Ale to jsem tím říct nechtěla..... Snad rozumíte.....

A ještě jeden rozměr mě poslední dobou při uvažování o životě napadl.... Ať jsme manželky, snoubenky, přítelkyně, kamarádky, dcery, svobodné ženy a to všechno v jakémkoliv věku, jsme všechny princezny.... Ano!!! Princezny a dcery toho Nejvyššího krále!!! Toho, který si nás váží a je to On, kdo na nás bezmězně čeká každou vteřinou života.... On nás osloví jako první a nečeká, jako někteří synci v mém okolí, že je pozdravím jako první, což mě teda při mém věku asi až poněkud uráží, ale to jen zcela na okraj.... Ale je to On, kdo nás miluje bezmězně a nikdy, opravdu nikdy se na nás nevykašle a nikdy neřekne, teď nemám čas, musíme to vyřešit jindy..... NE! On pro nás připravil barvy podzimu, sněhové vločky, déšť či sladké jahody, zpěv ptáků, úsměvy a vlídná slova blízkých....A On nás neposuzuje podle toho, kolik toho za den stihneme, zda jsme nejlepší a zda splňujeme normy, které od nás čekají lidé okolo..... On po nás chce tak málo.... Ať i tu pro nás někdy nejhorší, pro někoho ponižující práci, nebo to, co nás třeba v danou chvíli úplně nebaví, jako třeba já nevím, učení, žehlení, obsluha hostů v kavárně...Nebo kdekoliv a cokoliv abyhom dělali s láskou....S láskou a odhodláním dělat to poctivě pro lidi a vlastně i pro svého Otce..... Pro Království věčné.... A to pak má smysl, ne???

Ano, někdy je velmi těžké se smířit, či přijmout danou situaci života. Nedaří se, jsme samy, rozešel se s námi milý, někdo umřel, nebo jsme jen unavené, máme zrovna "nejzlobivější" děti na světě.... Ale všechno má smysm....I Kristus měl strach, že třeba na Golgotu ani nedojde, si myslím..... Je to možné??? Měl strach už v Getsemanské zahradě, ale nakonec to nechal na Otci. Maria musela mít taky dost obav, když řekla své Ano..... A takových případů je nepočítaně.... Ono svěřit se bezvýhradně do rukou toho největšího Krále, Milence, Milého, Přítele, Bratra a Pána našeho života dá zabrat....Já kolikrát mám dojem, že to zvládám i nějak sama....Ale opak je pravdou..... A i na Krále je potřeba si udělat čas, tak jako na lidi a i tento velmi důležitý, řekla bych i nejdůležitější vztah potřebuje opečovávat a "starat se" o něho..... Vždyť všechny vztahy jsou tak křehké.... Ale jen jeden opravdu bezmezně a bez výhrad odpouští a to mě nepřestává fascinovat.....

Jsme jeho milované Bohdanky a ne ustrašené Růženky, ale asi ani ne Xeny, že..... To my musíme udělat kolikrát opravdu alespoň jen něco málo, aby viděl snahu a nenechá nás v tom samotné....Ale nikdy nic není jen tak....Nikdy nám nebudou padat pečení holubi sami do huby.... Ale myslím si, že i ono NE! Tohle už dělat nebudu, ono rozhodnutí a už dost, takhle se sebou zametat nenechám, je to něco, co stačí někdy udělat..... Je to těžké, ale jde to..... Nebo naopak otevřít pusu a sdělit, co si myslíme. Ne zlostně, či s vypočítavosti, ale s klidem a odvahou.....

Tak nech máme dost odvahy do každodenních bojů pro našeho Krále, s odhodláním bojovat a objevovat každodenní dobroružství a žít s klidem v duši, že to, co máme či v danou chvíli nemáme, tak prostě má být.....

Krásné a požehnané i když možná trochu dešťově uplakané dny drahé princezny :) +