Je prosinec a většina lidí se zamýšlí nad tím, jak využít a prožít advent. Snad jakou formu pokání, postu, odříkání si uložit.

Já osobně přemýšlím nad tím, jestli čas, který mám, využiji pro své bližní, rodinu, přátelé.. jestli jim věnuji dostatek času tím, že jim plně naslouchám, věnuji se jim, těším se z jejich přítomnosti...

Všímám si, jak virtuální svět prostupuje do právě těchto, pro mě tak vzácných chvil, být v něčí přítomnosti. Pozoruju sama sebe i své okolí, jak nejsme schopni pomalu komunikovat tváří v tvář, bez použití sociálních sítí. Mnohokrát si až neuvědomujeme, že přítomnost ve virtuálním světě se nám stala tak běžnou, že zanedbáváme sami sebe a lidi kolem sebe, když komunikujeme s lidmi na FB, Signalech, Skypu a zároveň vedeme hovor se spolubydlícími, manželem, dětmi... Je smutné, že nejsme v určitých chvílích tam, kde máme být. Ale očekávání na Kristovo narození, může být i očekávním a odpovědí na naše snažení, modlitby.

Dostali jsme čas, abychom s ním moudře nakládali a nic nenahradí naši přítomnost a plný zájem o člověka, obejmutí, pohlazení... Ať je i tato doba adventní pro každého z nás, časem láskyplného přebývání s Bohem a lidmi kolem nás.