Možná jste v posledních dnech a týdnech taky "na vlastní kůži" zažily, jak je modlitba Žen, matek a manželek silná. Mně se to přihodilo na první adventní neděli. Ale vezměme to hezky popořádku...

Před více jak dvěma lety jsem po jedné kolegyni "zdědila" školní časopis. Tedy, abych byla přesná, vyrábí si ho sami studenti a já jsem jejich "styčný důstojník" pro jednání s vedením školy a s učitelským sborem. Nejsem jejich cenzor, ale jak stojí v tiráži časopisu, mám titul "poradce šéfredaktora". Což je student nadaný, ale paličatý až hrůza. Psát umí velmi dobře, což o to - ale brk má pěkně ironicky nabroušený. Půlka školy se na jeho satirické články pravidelně těší, druhá půlka školy mu za ně ovšem nemůže přijít na jméno.

V předposledním čísle se mu hned dvakrát podařilo přešlápnout nepsanou čáru. Jednak svým úvodníkem, v němž si dovolil uvažovat o tom, zda student, který ovládá probíranou látku, může potichu ve vyučování dělat něco jiného. A za druhé článkem o/proti kouření - napsaném však z pohledu studenta kuřáka, který popisuje, jak mu jeho závislost komplikuje život.

Oba články byly na hraně. Věděla jsem to a upozornila šéfredaktora, že může čekat bouřlivé ohlasy. Ale stejně jako kdykoli před tím jsem nechala na jeho uvážení, jestli texty publikuje. Zkrátím to - oba dva jsme druhý den i s celou redakcí skončili "na koberečku" v ředitelně.

Ředitel šéfredaktorovi moudře připomněl, jakou sílu má vyřčené nebo napsané slovo. A mně dal nelehký úkol kluka hlídat - ne cenzurovat - ale spíše ho usměrňovat a vést.

(Cc) Damian Gadal

Na první adventní víkend připadla uzávěrka dalšího čísla. Už předem jsem se v našem ženském společenství "jistila" prosbami o modlitbu k Duchu svatému za dar moudrosti pro mne i pro ty, kteří jsou mi svěřeni. Poté, co jsem si v sobotu přečetla pěkně drsný úvodník ještě nevydaného čísla, jsem byla moc ráda, že se k mé modlitbě přidaly ženy, matky, manželky i řeholnice.

Milého šéfredaktora jsem ještě ten večer požádala o přepracování kontroverzního úvodníku a modlila se k Duchu svatému a andělům strážným, aby si kluk dokázal zachovat tvář, vyjádřit co má na srdci, ale přitom druhým odstavcem neurazil ředitele a třetím nenaštval zbytek učitelského sboru. Což by nepochybně následovalo při publikování původní verze.

Tu noc na první adventní neděli jsem se příliš nevyspala. Kolem sedmé ráno mě to definitivně vyhnalo z postele. Jak jsem záhy zjistila, ani šéfredaktor neměl klidnou noc. O půl čtvrté ráno přistál v mé e-mailové poště přepracovaný úvodník. Kultivovaný, čtivý, ale taky důsledně pojmenovávající věci pravými jmény. Takový, pod nějž bych se vedle šéfredaktora mohla s klidným svědomím podepsat i já.

 

V mrazivém ránu první adventní neděle jsem měla tu čest pocítit, jaký kus práce odvedl během jedné noci Duch svatý i strážní andělé.

Milé dámy, děkuji, že jste se mnou byly "u toho".