V uplynulých dnech se mi konečně podařilo dopřeložit knihu od dominikánského historika J. P. Torrella o díle, ale zejména životě sv. Tomáše Akvinského. Velmi mě tahle práce obohatila a knihu, až vyjde, všem vřele doporučuji. V tomto textu bych však chtěla poukázat na jednu myšlenku. V závěrečném shrnutí věnuje autor také jeden odstavec Raynaldovi, Tomášovu tzv. společníkovi (lat. socius). Dominikánský řád uděloval tzv. socia každému ze svých mistrů teologie. Jeho úkolem bylo pomáhat mistrovi s provozními záležitostmi.

Po mnohaleté spolupráci se Raynald stal Tomášovým přítelem a pole jeho pomoci se rozšířilo. Dokonce nosil sv. Tomášovi i jídlo a dohlížel, aby ho snědl. Pro Mistra, pohrouženého do usilovné práce a kontemplace, to bylo velkou pomocí a úsporou času.

Torrell ve zmiňovaném závěru píše zhruba toto (zatím mohu jen parafrázovat): „Je téměř jisté, že svatý Tomáš by nenapsal všechno, co napsal, a nebyl by tím, kým byl, bez tohoto svého věrného socia Raynalda.“

Jsem vděčná za všechny adventní podněty, které jsem zde na signálech našla, a ráda bych k nim připojila ten „raynaldovský“. Můžeme si vzpomenout a projevit vděčnost všem těm, kteří nám „kryjí záda“ / poskytují zázemí. Ať už je to pravidelná podpora jakéhokoli druhu, nebo příležitostný projev, který nám projasní den (uvařený čaj, podržené dveře, slovo zájmu, …). Někteří „Raynaldové“ mohou být velmi nenápadní…