Už jako malá jsem si přála velkou rodinu. Jednoduše pro mě bylo velkým posláním stát se matkou.

(Cc) Tipstimesadmin

Před pěti lety na CSA v Kroměříži jsem potkala svého budoucího manžela. Když jsme začali spolu chodit, mluvili jsme hodně spolu o dětech. Je fakt, že v době seznámení byla manželova maminka zrovna ve 4. měsíci těhotenství se sedmým dítětem, takže můj muž doopravdy neměl nouzi o malé "čertíky".

A tak jsme se v měsíci květnu roku 2012 vzali. Prvně jsem chtěla s dětmi chvilku počkat, protože jsem ještě byla na začátku mého studia na vysoké škole. Jenže asi měsíc po svatbě jsem měla pocit, že jsem těhotná, ale než jsem si stihla udělat test, tak jsem dostala menstruaci. Jen v mém srdci jsem cítila takový smutek, že se nic zatím neděje.

Poté jsme se znovu bavili s manželem o dětech a jak to uděláme. Nakonec jsme si řekli, že uděláme to, co jsme slíbili přímo při obřadu, že přijmeme děti s otevřenou náručí a pokusíme se je vychovat ve víře. Velkým vzorem pro nás byla právě manželova maminka.

Jenže co člověk nechtěl. V této době se mi vrátil můj dětský sen a moc jsem po miminku toužila, jenže mě zastihly potíže s cyklem. A tak jsem v září nastoupila znovu na školu do druhého ročníku mého bakalářského studia. Věděla jsem, že pokud otěhotním, budu muset se studiem nejspíš skončit. To víte, chemie a těhotenství se nedá moc skloubit dohromady.

Díky tomu, že jsem studovala v Brně, tak jsem zkontaktovala paní doktorku Lázničkovou a samozřejmě jsme začaly můj problém řešit. Stávalo se mi, že mi měsíčky nedošly i půl roku. A pokaždé, když se mi to zpozdilo, tak jsem byla natěšená, že to snad už vyšlo. Udělala jsem si vždy test a nic. Pak se tělo rozmyslelo a já třeba po dvou měsících dostala měsíčky.

Navíc to pro mě nebylo lehké po psychické stránce, protože mojí druhé mamince se půl roku po svatbě narodilo další (osmé) dítě. S malými dětmi jsem byla stále v kontaktu, ale ani jedno mi nebylo svěřeno od Pána Boha. Kolikrát jsem byla kvůli závisti naštvaná, že se s manželem snažíme a nic se neděje a moje tchýně si jednou "vrzne" a je hned těhotná.

Tak plynul čas. Dokončila jsem i druhý ročník mého studia a přicházel třetí ročník. Pomalu jsem se začala chystat na bakalářské zkoušky. Samozřejmě jsem připravovala práci a učila se. Asi dva měsíce před zkouškama nám oznámila manželova mamka, že je znovu těhotná. Když jsem došla domů, začala jsem strašně plakat. Nejhorší bylo, jak se ve mně bily ty dva pocity. Jednak jsem jim to moc přála, ale na druhé straně mě to ubíjelo. Pořád jsem se ptala Pána Boha, proč my nemůžeme mít děti.

No jo, nějak jsem to překousla a chystala se na zkoušky. V červnu 2014 jsem přistoupila prvně k obhajobě, bohužel jsem neobhájila. Ale státnice jsem skládat klidně mohla a ty jsem zase naopak zvládla bravurně. Tak mě čekalo napsání nové bakalářky a nová obhajoba. Další termín jsem měla v únoru 2015.

Udělala jsem si prázdniny a celý červenec a srpen jsem školu úplně zahodila za hlavu, protože ty měsíce předtím mě úplně vyšťavila. A co se nestalo? Najednou ve mně fungovalo všechno naprosto normálně a ukázkově. Menstruace chodila po měsíci, já byla v psychické pohodě.

A pak v září na začátku jsem naposledy krvácela a na konci září jsem viděla konečně ty krásné dvě čárky na tom testu. Moje tchýně byla v té době už v sedmém měsíci. Jako první osoba po mém muži to právě věděla ona.

Celé těhotenství to pro mě bylo doslova očekávání toho malého tvorečka. A 15. června jsme se dočkali. Narodila se nám nádherná holčička, které jsme dali jméno Rebeka. Je to naše zlatíčko.

Konečně zástup Brabenců nerozšiřovali jen manželovi rodiče, ale rozšířili jsme je i my.

Děkuji Pánu Bohu, že nám dal to nejcennější na celém světě a doufám, že snad ještě nadělí i další.