Zdroj obrázku: freeimages.com

Je zvláštní - to teď dost často používané slovo "pohoda". Vlastně musím přiznat, že je to pro mě nic neříkající zkratka. A že je mi protivná.

Velmi živě si dovedu představit, co prožíváte teď vy, mladé maminky. Když v těchto mlžných dnech v lepším případě pouze nemůžete vypustit děti ven, v horším nařizujete budík na léky, jednou z nejpoužívanějších věcí je teploměr a po několika probdělých nocích a dnech, kdy se nestihlo nic kromě tišení a okřikování dětí, máte všeho plné zuby...a význam slova "pohoda" je vám skrytý.

Vzpomínám na Vánoce v době, kdy byly naše děti malé. Na chřipky, záněty středního ucha, troje neštovice, když jsme kromě jehliček neustále zametali uschlý tekutý pudr opadávající z pupenců. Na spálovou angínu, která u nás tehdy začala s první adventní nedělí, proběhla se po obou starších dcerách a skončila těsně před Štědrým dnem. Na Vánoce, kdy jsem byla v posledním tažení, musela ležet a na Silvestra přivedla na svět prvního syna. Na Vánoce, kdy jsem pracovala jako prodavačka potravin u nás na vsi, chodila domů s opuchlýma nohama a dětem se - bez velkého úspěchu:-) snažila vysvětlit, že to s cukrovím, uklízením a dárky nebudeme přehánět. 

Taky na Vánoce teď nedávno, kdy jsme se starali o umírající maminku a ona byla tak hodná, že svůj odchod nechala na 5. leden....

Vzpomínám na spoustu spoustu dní ve svém životě, kdy jsem prožívala všechno možné, jen ne pohodu.

Modlím se a z celého srdce přeju - sobě i vám, abychom ve dnech, kdy se nám nedaří, jsme unavení, bolaví, ustaraní, zklamaní...neztráceli jistotu, že Ten, jehož narození teď budeme slavit, vůbec neslibuje pohodu, klídek. Nabízí však mnohem víc. POKOJ - SVŮJ pokoj. Kéž bychom v srdci ten Jeho pokoj měli. Všemu "nepohodovému" navzdory!