Každé Vánoce, respektive ještě v adventu posíláme vánoční přání. Posíláme je rodině a přátelům. Přáníčka jsou ručně dělaná, každý rok jiná. Už během podzimku přemýšlím, co udělám, jak to udělám, abych zvládla tuhle manufakturu. Dělávám jich kolem dvaceti pěti až třiceti. Baví mě to a těší.

Začala jsem s tím na střední škole před více jak deseti lety, kdy jsme si přáníčka vyměňovaly se spolužačkami. Postupem času (hlavně po svatbě, kdy přibyla manželova část rodiny) se poměr "pro kamarády" a "do rodiny" přetočil. Hodně lidí posílá přání smskou. Nemám to příliš v lásce. A ještě ty rádoby vtipné veršovánky (ani tomu nemůžu říct básničky), co se tak o Vánocích objevují, ty mě jednu dobu přímo pobuřovaly. Bylo to pod moji úroveň. Měla jsem nos pěkně nahoru, když jsem se o svátcích ušklíbala nad mobilem.

Když jsem s těmi přáníčky začínala, byla jsem zvyklá, že kolik přáníček vyrobím, tolik jich (v obdobné kvalitě, tzn. rukodělné, kdy vím, že jsem dárci stála za ten čas a tu námahu, které svému dílku věnoval) taky dostanu. Prostě kus za kus. To se samozřejmě změnilo. Když jsem rozeslala kolem třiceti "vymazlených" přání - fakt jsem si dala záležet, a zpátky mi přišly tři, bylo mi z toho smutno.

Musela jsem si položit otázku: Proč to vlastně posílám? Chci adresátovu pochvalu, jak jsem skvělá, šikovná, ...nebo chci popřát požehnané svátky těm, kteří jsou mi blízcí bez nároku na odpověď/odměnu? Dnes už to neřeším, kolik přání ať už rukodělných, koupených či těch mnou zas tak nepreferovaných smskových k nám dorazí. Těm svým třiceti adresátům chci, aby věděli, že jsou pro mě VIP, že je mám ráda, že mi za to stojí. Poslední roky těch přání pořád přibývá, jak se naše rodina zvětšuje o mladé páry. A ano, těch mých třicet, nemůže pokrýt všechny, kterým bych chtěla popřát a tak i já rozesílám smsky. Stále však neveršované a celkem prosté.

Letošních přáníček alá "ozdob na stromeček" bylo jen 24. Synové nadšeně mohutně pomáhali. Výroba nám po částech zabrala asi čtrnáct dní. (Drátěné kolečko, omotané bílou přízí, doplněno mašličkou a červenou funkční rolničkou. Provázkem - pro snadné sejmutí - přivázáno k zlatě nasprejovanému kartonu)

Co přát? Veselé Vánoce to by bylo trochu málo. Vánoce nejsou zas tak o veselí. Maria asi příliš nejásala, když jí po víc jak stokilometrové tůře a porodu ve chlívě, přišli očumovat ovcema páchnoucí pastýři.  I když co my víme, že? Každopádně to pro ni asi nebylo nejpohodlnější. Ne. Vánoce mají na víc. Vánoce jsou o hluboké nekončíci Radosti z toho, že Bůh z Lásky přišel na svět, aby se za nás obětoval na kříži.

A tak i vám všem milé ženy, manželky a matky i vám všem signálníkům přeji radostné a požehnané svátky.


Ája