"Tak ty jsi těhotná!"

To už se nikdy nevyspíš. Nejdřív bude zavazet břicho a potom tě bude budit dítě!" "Počkej, bude ještě hůř! Za chvíli ti to děcko všude poleze a bude všechno roztahovat." "Zanedlouho ti bude vyskakovat z kočárku, takže budeš muset mít oči všude." "Tys ještě neshodila ta kila, která jsi v těhotenství nabrala?" Takových vět jsem v těhotenství a po narození dítěte slyšela bezpočet. Vůbec mě netěšily. Jasně, nedá se pořád mluvit jen o pozitivních věcech, ale přinášejí tyto věty, řečené nastávající nebo mladé mamince, něco dobrého?

Jen ji vyplaší, nebo rozzlobí. Hormony pracují, žena je citlivější. Potřebuje spíše povzbudit. Třeba takto: "To bude dobré! To všechno zvládneš! Jsi šikovná, že se tak držíš!" Málokdo z nás má rád nevyžádané rady. Myslím, že věty, uvedené v prvním odstavci, k nim mají hodně blízko. Jistě, zkušenějšími maminkami jsou obvykle myšleny dobře, ale často je plodí i zlomyslnost a škodolibost, zvláště od těch, kterým vyhovuje být samy. Myslím, že nepřináší nic dobrého a maminky je opravdu slyšet nechtějí. Proč raději nevyčkat, než se maminka zeptá? Nebo proč ty věty nepodat třeba takto: "Já jsem to měla tak a tak, nebylo to jednoduché, užila jsem si svoje, ale u tebe to může být úplně jinak." Není to lepší?

Napsala: @mikeila