"Důležitost poslání být matkou" ... Tato slova se modlíme v jedné modlitbě z brožurky Modlitby matek. Často na to myslím a uvědomuji si hloubku těchto slov.

 

Už pár dnů mi vrtá hlavou jedna diskuze na téma: Jak to máte se sledováním televize nebo videí u dětí?

Honí se mi hlavou tolik myšlenek a vím, že pokud to nehodím "na papír", tak mi to nedá pokoj.

 

Vzpomínám na doby, kdy naše vlastní děti byly malé a jak jsme to řešili my. Měli jsme tenkrát období 11 let, kdy jsme neměli TV a počítače ještě nebyly - zpětně mohu říct, že to byly nejklidnější a taky nejplodnější roky našeho společného života - velmi požehnaný čas.

 

TV jsme zrušili v době, kdy naše tenkrát 2 děti měly 5 a 3 roky. Takže v tom raném dětství jsme TV řešili tak, že stačil Večerníček a nedělní pohádka. Museli jsme ale občas řešit protesty, protože v neděli ráno bylo studio Kamarád a to jsme šli zrovna na mši sv. Nediskutovali jsme - stáli jsme na svém přesvědčení.

Pokud to aspoň trochu šlo, tak jsme dětem večer po spol. modlitbě četli pohádky. Klasika - Broučci, Babička, Rumcajs….. a dost knížek od Josefa Janšty.

 

Když se stali školáky, tak si čítávali před spaním sami - max do 20 hod. Chodili do knihovny a občas jsem jim to i musela omezovat, protože učení stálo….Taky jsem tak trochu do určitého věku kontrolovala, co čtou - aby to nebyly samé detektivky, ale i něco vzdělávacího apod. V té době byl na naší ZŠ takový dobrý zvyk: děti ve 2. a 3. třídě měly deníček, kde si zapisovaly kolik minut denně četly NAHLAS a z jaké knížky. My rodiče, nebo starší sourozenci jsme poslouchali, opravili chyby, popř. zkomolené výrazy vysvětlili. Na dětských mších, kde děti četly přímluvy nastřídačku, bylo pak docela poznat, kdo si doma čte nahlas a kdo to fláká.

 

Když naše děti měly 10, 8 a 4 roky, tak nám v rodině přibyly další děti - 10, 15 a 17 let. Přišly z prostředí, kde byly "krmeny" televizí 7 dnů v týdnu x hodin denně, víkendy - pokud nebyly na nějakém výletě, tak TV nonstop. Ty děti "neuměly žít"- neuměly moc komunikovat, neuměly se o sebe postarat v těch základních věcech. Co uměly dokonale bylo lhaní, kouření, střílení a vyvolávání konfliktů…… no, to by bylo na dlouho a nechci vás unavovat.

 

Než se k nám nastěhovaly, tak jsme je varovali: nemáme TV a věříme v P. Boha, z čehož plyne, že se doma modlíme a chodíme do kostela. Přesto chtěly jít všechny 3 do naší rodiny. Po nějakém čase nás požádali o azyl další 2 jejich starší sourozenci. U jednoho z nich bylo potřeba řešit opakované pokusy o sebevraždu a snahu jet domů a zabít vlastního otce.

 

Když jsem se po nějaké době ptala nejstarší dcery, PROČ chtěla jít do rodiny, když za rok mohla být "na svobodě" a dělat si co chce a nemusela by poslouchat rodiče, tak mi odpověděla:" Víš, ostatní holky vždycky z intru jely domů a já zase do domova. Chtěla jsem jezdit taky DOMŮ." Nejmladší adoptivní syn, který chodil do zvláštní školy, po půl roce, kdy jsme byli znovu na psychotestech, mohl začít chodit do normální ZŠ.

 

Dětská psychika je velmi křehká a snadno zranitelná. Dítě velmi brzy pozná svoji maminku - nemyslím teď podle vůně mateřského mléka apod. Myslím to tak, že mu zůstane v mozku OBRAZ a ZVUK.

Z toho důvodu si myslím, že je dost důležité a zodpovědné pro rodiče, jakými obrazy a vjemy "zasypávají" své děti - zvlášť ráno a večer.

 

Ráno - dítě má před sebou celý (často náročný) den - školka, škola, kde se od něj vyžaduje soustředěnost a nějaká činnost…. Večer - je třeba zklidnit nervovou soustavu, která byla celý den namáhána. Je lepší, ať hodinu jenom leží v klidu….a "zpracuje" to, co za celý den prožilo.

 

Pokud dítě sleduje některé animované pohádky, kde jsou různě znetvořené tváře, konverzace je daleko od reality a navíc obrazovka je přes půl stěny - je otázka, co to dělá s jeho psychikou… Malé dítě to vlastně ani nedokáže říct jak to na něj působí.Je mi upřímně líto dětí, které někdy potřebují pomoc psychologa nebo psychiatra, protože třeba nemůžou v noci klidně spát, mají různé strachy a neurózy, jsou hyperaktivní, atd… Někdy je samozřejmě ta příčina jinde a je třeba vyhledat odbornou pomoc. Každý jsme originál a každý z nás různé situace vnímáme a zpracováváme jinak.

 

Jsou lidé, kteří několik hodin denně sledují jakoukoliv obrazovku, všechny obrazy a slova po nich sklouznou jak po hromosvodu, večer si dají kafe a za hodinu spí jak dřevo - až do rána.

A pak jsou lidé, kterým stačí nějaká věta, obraz a zabývají se tím i několik dnů.

Do které kategorie patří zrovna TOTO naše dítě ?

Toť otázka….

 

Není špatné vlastnit televizi, počítač, mobil a podobné vymoženosti. Jenom je třeba umět toto vše využívat moudře a rozumně a takovému přístupu učit i děti - jak ty vlastní, tak i ty, které jsou nám svěřeny - ve školce, škole, na internátech, v dětských domovech apod. Každá starostlivá maminka pečlivě vybírá jaké potraviny dá malému dítěti, aby jeho tělo prospívalo a bylo zdravé. Tak také moudře a s láskou určitě vybírá i pokrm pro nevinnou duši svého dítěte.

 

"Ruka, která hýbe kolébkou, hýbe celým světem."/anglické přísloví/

 

Díky tobě, milý Pane, za dar mateřství. Je to důstojné a požehnané povolání.  /z Modliteb matek /