Štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek. /Marcus Aurelius/

Možná jste někdy slyšeli o výzvě 100 Happy days, možná jste se do ní dokonce někdy zapojili. Já jsem o ní poprvé slyšela od svého muže, který se k ní nedávno připojil. Spočívá v tom, že po dobu 100 dní sdílíte každý den jednu fotku něčeho, co vám dělá nebo udělalo radost. Může to být cokoli, od dobré kávy ve vaší oblíbené kavárně, přes chutný oběd, umyté auto až po setkání s přáteli u piva.

 

Já jsem se sice přímo do výzvy nezapojila, ale když tak manžel večer zrovna sdílel fotku jedné ze svých radostí, zamyslela jsem se nad tím, co mi v poslední době dělá či udělalo radost. Nejprve mě napadla třeba jedna, dvě věci, ale postupně jich bylo tolik, že jsem je přestala počítat.

Tak za poslední tři dny mi udělalo radost například to, že 

  • jsme se mohli zúčastnit křtin naší první neteře
  • jsme na křest dorazili jen s tříminutovým zpožděním, i když jsme většinu cesty jeli za někým, kdo jel přes obec 40 a mimo obec závratnou rychlostí 60 km/h
  • jsme ze křtin dojeli v pořádku domů, i když byla v okolí Letovic mlha hustá jako kaše
  • se mi podařilo včera uspat Moniku a že mě za to nechala vyspat až skoro do půl deváté
  • dávají druhou řadu Případů prvního oddělení
  • mi manžel dnes přinesl kytku
  • byl muž ochotný jít dnes koupit věci, které jsem včera při nákupu zapomněla
  • nám tu krásně svítí vánoční stromeček (no jo, já vím, že už máme mezidobí, ale ona je to teď jedna z nejoblíbenějších hraček…)
  • jsem si mohla odpoledne s dcerou zdřímnout
  • jsem si uvařila dobrou kávu a dala si k ní trubičku ze křtin
  • se Monička včera u rehabky moc snažila a pěkně cvičila
  • mi ještě nechcípla vánoční hvězda
  • jsem k večeři udělala zapečené toasty se sýrem
  • …


 

Občas si večer říkám, že se mi zase za ten den to a to nezdařilo, že jsem zase nic neudělala, že… že to byl zase hrozný den. Často to bývá ale jenom ten první pohled. Když se zamyslím trochu víc, zjistím, že není málo toho, co mi den zpříjemnilo, co se povedlo, co bylo dobré, zkrátka za co můžu děkovat. Koresponduje to s tím, co mi říkává jeden zpovědník, když mě vyzývá, abych byla Bohu vděčná za všechno, co jsem od něj dostala. A jiný mi zase doporučoval, abych při zpytování svědomí neviděla jenom své hříchy, slabosti a selhání, ale abych si připomínala i to dobré. Samozřejmě, každý ten den tam bylo a bude i něco, co se nepovedlo a co by člověk raději rychle zapomněl. Když si ale dáme tu práci a budeme si každý den místo toho špatného raději připomínat to dobré, můžeme mít těch šťastných dnů nejen sto v řadě, ale klidně 365 (resp. 366) do roka.

 

PS: Kdybyste se náhodou chtěli k výzvě přidat, tak další info najdete na na stránkách http://100happydays.com/