Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada prázdnin rozežene každý smutek. /Seneca/

V neděli jsme měli s manželem výročí. Ne svatby, ale začátku našeho vztahu. Začali jsme spolu chodit (stylově romanticky) na Valentýna před šesti lety. Kromě bonboniéry, kterou jsem dostala od manžela, a zmrzliny, kterou dostal on ode mě, jsme si nadělili ten nejlepší dárek. Svěřili jsme Moniku naší spolehlivé slečně na hlídání a vyrazili si do města jen ve dvou. Ten pocit, když jsme zamávali kočárku, otočili se k němu zády a měli před sebou necelé čtyři hodiny jeden pro druhého, byl opravdu k nezaplacení.

 

Mohli jsme se procházet po městě ruku v ruce jako za “mladých časů” a při dešti se společně schovávat pod jedním obřím deštníkem. Nemuseli jsme si vybírat terén jenom podle toho, jestli jde projet s kočárkem. Mohli jsme jít do obchodů bez ohledu na to, jestli mají bezbariérové vstupy, a tak si koupit dobrou kolumbijskou kávu i kvalitní duchovní literaturu (a taky novou signáláckou knížku:)). Mohli jsme se v klidu pomodlit za naši rodinu v tichu katedrály na Petrově a cestou dolů jsme mohli sejít po schodech. V kavárně jsme si mohli sednout ke stolečku v horním patře, i když do něho nevede žádný výtah. Mohli jsme si nerušeně povídat a věnovat jeden druhému plnou pozornost bez toho, aby některý z nás musel jít přebalovat, krmit či nosit. Nemuseli jsme brát ohled na nálady našeho dítěte ani na jeho momentální potřeby. S vědomím, že dítě je v bezpečí a v dobrých rukách jsme si mohli užít takové malé prázdniny, 220 minut bezdětnosti.

 

Mohli jsme probírat, co jsme jen chtěli, aniž by nás přerušovaly výkřiky nespokojenosti a mohli jsme prostě jenom tak sedět a držet se za ruce. Bylo to jako návrat do té doby před šesti lety, kdy jsme spolu začínali. Nepotřebovali jsme nic víc než přítomnost toho druhého. Bylo to osvěžující stejně jako ta vynikající citronáda, kterou jsme si dali v kavárně:) Byla to odměna za poslední napůl probdělé noci.

 

 

Bylo to tak super, že jsme rozhodnutí nezůstat pouze u jednoho opakování. Půjde-li vše, jak má, rádi bychom si takové malé rande uspořádali každý měsíc. Kdo má malé dítě, ví, jak těžce se ten čas jenom pro dva hledá. Ale je ve vztahu potřebný jako sůl v chlebu. Nebojte se proto svoje dítě svěřit spolehlivým osobám a udělat si s manželem rande podle svých představ. Možná to “opuštění” dítěte, i když jen na pár hodin, bude pro některé maminky těžké. Ale jděte do toho, manžel vám za to určitě poděkuje!