Celé nedělní odpoledne jsem otrávená a znechucená, brodím se skoro po kolena v hračkách..knížky, puzzle, skládačky, koleje, mašinky, kostky, ... a v nádobí - krabičky, lžičky, pokličky, ... nikde volného místa pro obyčejný krok...


 

...toť realita posledních několika měsíců...každý den uklízíme tu haldu hraček, která děti zabaví na moment a pak stejně chodí za mnou a chtějí se nosit, chovat, ... 

Včera ale přetekl pohár trpělivost, je postní doba, čas odříkání a změn, které nás mají více přiblížit Bohu. Pomodlila jsem se, požádala o pomoc, o schopnost rozlišování a hned v pondělí jsem se pustila do díla. 

Mám jenom 2 děti, potřebují takovou tunu hraček? 

Trpělivě jsem s oběma v zádech přebírala hračky jednu po druhé a rozhodovala, zda jsou nám ještě k něčemu užitečné. Opravdu potřebujeme mít hračky, které již nefungují? Opravdu musíme mít 30 plyšáků? K čemu máme doma v oběhu hračky pro miminka, když už u nás žádné miminko není? 

A teď ty boje s pokušením: Vždyť ale s tímto si zrovna před pár dny tak hezky hráli, toto dostali ale od tetičky, tohle nám koupili prarodiče, …

Kostka za kostkou, plyšák za plyšákem, autíčko za autíčkem, …

A výsledek?

 

Vytřídila jsem pytel hraček, zachovalých, použitelných… co s nimi?

Naše farnost čeká na příjezd jedné irácké rodiny, tak pokud budou mít děti, poputuje pytel tam. Jinak bych musela hledat jiné uplatnění.

Stále se mi ale vkrádá myšlenka, zda bych si je neměla někde uschovat, kdybychom měli další miminko. Proč pak všechno pořizovat znovu? Tuto myšlenku ale postupně zavrhuji, věřím, že když tyto hračky pomůžou někde jinde, bude pomoženo i nám, vždyť: „Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou –a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.“ (Mt 6, 28-29).

  

A jak to máte s hračkami vy? Jaké máte strategie, plány, představy? A realita?