Není to tak dávno, co se tu psalo o rituálech. Dnes jsem si uvědomila, že jeden takový „rituál“ také mám. Naučila jsem se ho už za svobodna. Doma na schodišti jsme měli kropenku se svěcenou vodou. Kamkoliv jsem odcházela z domu, zvykala jsem si při chůzi ke schodům natáhnout ruku, namočit prsty a udělat kříž. Jednoduché gesto… Nyní si uvědomuji, že jsem se to naučila po vzoru své maminky. Když jsem ráno odcházela do školy, když jsem odjížděla na delší dobu mimo domov, ale pak už téměř vždy – když jsem šla do obchodu, do kostela, ven...

Nemohla jsem se dočkat, až si ji pořídíme do našeho nového bývání. Při jedné návštěvě Svatého Hostýna jsme koupili kropenku, na Zjevení Páně jsem si nechala posvětit vodu a od té doby už ji mám i ve svém novém domově. Pár dní mi trvalo, než jsem se i zde naučila namáčet prsty do vody, která zcela jistě není vodou obyčejnou. Tento nenápadný předmět se stal součástí mého žití.

 

Ve chvíli „pokřižování“ si vždy vzpomenu na Pána Boha, hlavou mi prolétnou střelné modlitby jako třeba: „Pane Bože, pojď se mnou!“, „S pomocí Boží!“ nebo „Tak ať to zvládnu!“ a odcházím s pokojem v srdci, že nejdu sama a že mě Pán Bůh na cestách a v situacích mimo domov bude chránit ode všeho zlého. Pro mě to má velký význam.

Máte ji doma taky?