Tento článek má zvláštní historii. V touze povzbudit svého muže k napsání článku na Signály jsem tak trochu nekriticky tvrdila, že mu jej určitě vloží do denního výběru z blogů, a bude viděn a čten. Můj muž totiž nemá na žádné sociální síti vybudované vazby, a tudíž je "neviditelný". V krátkém sledu po uveřejnění jeho zajímavého blogového příspěvku vyšel jiný článek o tom, aby redaktoři výběr z blogových příspěvků dělali pořádně. A když jsou k mání články pouze průměrné, není potřeba mít za každou cenu ve výběru z blogů 3 položky... Takže článek mého muže vyšel, ale hned zapadl v propadlišti blogosféry. Tady je: 


Četl jsem nejeden článek o tom, jak je rocková, metalová, hardcore a jiná tvrdá muzika nevhodná pro křesťana. Četl jsem na druhou stranu názory, že je spousta kapel těchto stylů co mají křesťanské texty, nebo alespoň jejich náznak a můžou být přínosem pro křesťanský život. A potom existují názory, jak je člověk pomocí textů ovlivnitelný a jak je ovlivnitelný davem fanoušků kolem nějaké kapely. Já mám na to všechno svůj názor a ten bych Vám chtěl předložit.

Prvně bych chtěl napsat proč vlastně na toto téma píšu. Jako dospívající kluk jsem poslouchal tvrdé metalové kapely. Byla to móda a jistě to oddělovalo naši generaci od generace mých rodičů, kteří poslouchali převážně dechovku. Bylo zcela běžné, že v každé druhé vesnici hrála o víkendu živá rocková či metalová kapela, která kopírovala populární proslulé kapely. I já jsem na učilišti se spolužáky takovou kapelu založil a i když dlouho nevydržela, hrál jsem postupně v dalších třech kapelách. Hráli jsme tvrdou muziku a také melodickou rockovou. Byl jsem od dětství vychovávaný v křesťanské rodině a jako teenager kladoucí si otázky víry jsem víru v Krista neztratil a nesu si ji dál svým životem. Navštěvoval jsem křesťanské společenství nejen v kostele, ale i mimo něho. Četl jsem Bibli a studoval výklady abych jí rozuměl a rád jsem se účastnil přednášek a rozhovorů s duchovními, kteří mi pomáhali pochopit Boži cesty. A rovněž jsem se setkal s kontroverními názory na tvrdou rockovou muziku. Proč jsem ji tedy neopustil?

Odpověď je naprosto jednoduchá: nemám s tím problém a nemyslím si, že je to v nepořádku. Chtěl bych vysvětlit několik skutečností, o kterých každý nepřemýšlí. Když hrajete v kapele a kapela se většinově rozhodne, že bude hrát nějakou písničku, která je teď populární, budete ji hrát také. Jste přece parta. Jste přehlasovaný i když se vám třeba nelíbí, tak ji hrajete. Tak jak jiný u druhé písničky. To že hrajete písničku, ještě neznamená, že se ztotožňujete s textem. Vy s ním vůbec nemusíte souhlasit. Vy přeci jenom hrajete. Píseň která má třeba nějaký negativní text, má třeba naprosto úžasnou kytarovou linku a vy ji chcete zahrát. Jste přece muzikant. Často text ani neznáte. Kdo umí anglicky a kdo z těch co umí si přeloží víc jak název písničky či často se opakující část refrénu? Je potom na tom hraní něco špatného? Posluchači a hlavně muzikanti velmi často nechodí na kapelu kvůli textům, ale právě kvůli melodii a hráčském umu.

Přiblížil bych to i z pohledu posluchače. Někdo má rád skupinu Kabát a proto jde na koncert. Zpívá na něm spolu se zpěvákem: „Jsem denně ožralej, denně ožralej, mám veliký pupek, smrdím a jsem špinavej“. Hrozí přitom rukou na které má vystrčený malíček a ukazováček, což jak je známo má značit kult satanismu. Ve skutečnosti je to abstinent, je štíhlý a koupe se každý den. Hrozí proto, protože se to prostě na koncertech takto dělá a nikdo nad tím vcelku nepřemýšlí. Jednoduše má rád tento nápěv a vůbec nad tím nepřemýšlí a je nadšený, že si může zazpívat spolu se všemi okolo.

Ano, jsou kapely, které jsou vyloženě antikřesťanské a opravdu vyznávají satanský kult. Nechci spekulovat nakolik jsou opravdu satanisti a nakolik je to „jen“ komerční záležitost, či vzdor vůči křesťanství, ale jistě je nepopíratelné, že takové skupiny jsou. Znám některé vyznavače těchto kapel a i když neznám žádného satanistu, jsou všichni nekřesťané. To ale neznamená, že jsou horší než posluchači pop musik, která má zas většinu textů o nevázaném způsobu života a lásce k penězům. Veškerou tuto muziku bych nazval jedním slovem světská.

Může tedy světská muzika ovlivnit křesťana? Zkusím na to odpovědět oklikou. Ježíš chodil do společnosti nevěstek, alkoholiků a různých zvláštních lidí na okraji společnosti (Matouš 9:10). Ovlivnila ho snad tato společnost? Byl to přece Ježíš, jasně, že ne. Ale my jsme přece křesťani a máme Ducha svatého. Možná by nebylo špatné, kdybychom šli na metalový koncert a dali se s někým do rozhovoru o Bohu. A nebo tam jen šli za muzikou – uměním a ukázali všem, že se tam nemusíme opít a když se zpívá něco s čím nesouhlasíme, tak to nezpívat s ostatními. I tak můžeme být Kristu svědkem. Pokud ale máme tendenci se nechat strhnout s davem, tak tam raději nechoďme. Nechci, aby se moje svoboda stala úrazem pro slabé (1. Korinským 8:9).

Ještě bych chtěl upozornit na další podobnou skutečnost. Vyznavači tvrdé muziky chodí většinou v černém a často mají dlouhé vlasy. Mají na sobě řetězy a jiné kovové ozdoby. Kdo jde kolem takových lidí, co jdou ve skupině na koncert, má smíšené pocity a možná i trochu strach. Ve skutečnosti jsou to stejní lidé jako ostatní. Jsou úplně stejní jako lidé, kteří jdou třeba na folkový koncert. Jen jsou jinak oblečení. Ty lidi něco spojuje. Jdou společně na kapelu, kterou mají rádi. Vůbec se neznají a zpívají společně písničky, společně tleskají a zvedají ruce. Jdou se odreagovat od všedních dní. Tak jak někdo jiný jde rád na ryby a v zeleném, nebo třeba na fotbal a v barvách týmu. Nakonec se třeba všichni potkají v neděli v kostele.

Slyšel jsem názor, že je spousta křesťanských kapel, tak proč poslouchat ty světské. Na to mám vysvětlení docela prosté. Protože mnohdy nejsou po hudební stránce tak kvalitní. Texty mají sice lepší, ale muziku už mít nemusí. Málokterá křesťanská kapela se proslaví na světové úrovni. V tvrdé metalové muzice jde především o hráčský um, nápad a melodii a texty jsou často až na posledním místě. Proto se proslaví i kapely s horšími texty. Například ve folkové muzice je tomu přesně naopak a proto jsou folkové křesťanské kapely na vysoké úrovni a tak populární.

Posluchač, nebo i hráč tvrdé metalové, nebo rockové hudby může být dobrý křesťan a podle toho co poslouchá nebo hraje by neměl být posuzovaný. Víme přece, podle čeho se pozná dobrý křesťan.