Před nedávnem mi jedna známá namítla, proč katolická církev tak strašně odsuzuje umělé oplodnění. Vždyť přece lidem, kteří nemůžou mít vlastní miminko, to může strašně moc pomoct, protože smysl svého života vidí právě v mateřství / otcovství. Snažila jsem se jí vysvětlit, že církev to odsuzuje z toho důvodu, že jednak je oplodněno několik vajíček a vyberou se jenom ta nejkvalitnější a zbytek se usmrtí, takže se vlastně v ostatních případech jedná o vraždu (či potrat). A jednak by k početí mělo dojít při pohlavním aktu vyjadřujícím nejvyšší lásku mezi manžely. Známá moc nebyla schopná (či ochotná,...) pochopit tuto filosofii, vždyť přece by umělé oplodnění mohlo tak pomoct....

Pár dní zpátky jsem brouzdala po internetu a narazila jsem na jednu z mnoha internetových diskuzí o neplodnosti, o tom, jak ženy řešily svou situaci. Spousta z nich tam psala, že byly na umělém oplodnění, embryo se uchytilo a z nich jsou teď šťastné mámy. Zarazil mě jeden komentář, kde jedna paní radila druhé - neboj, dnes už je IVF přirozená věc, za pár let bude výjimka přirozenou cestou počít miminko. 

Trochu jsem nad tím přemýšlela. Napadlo mě k tomu, že v dnešní době je trend mít všechno a nejlépe hned. A pokud to nejde získat nějak přirozeně, tak dělám všechno proto, abych získala to, co chci (neplatí to jenom o dítěti). 

Často slyším to, že ženy přece "mají právo" mít dítě. Tím, že na to "mají právo", tak přece mohou použít jakékoliv prostředky k tomu, aby to dítě měly. Napadá mě k tomu jediné: Jakým právem mám právo mít děti? Kdo mi dal právo dožadovat se dětí? Vlastních dětí? Co všechno jsem ochotná udělat pro to, abych došla svého práva mít dítě? 

V naší rodině se vždycky říkalo, že mít dítě je Boží dar. Pokud je dítě skutečně darem, pak nemám právo ten dar vyžadovat. Můžu a nemusím ho dostat, a pokud ho dostanu, je na mě, zda ho přijmu nebo odmítnu. (V ideálním případě samozřejmě dar od Boha přijmu.) Pokud však dar od Boha v podobě vlastního dítěte nedostanu, jsou jiné cesty a jiné dary, které nám Bůh dává - adopce, pěstounství,...

Na druhou stranu nechci být krutým mravokárcem. Asi nejsem zatím schopná dostatečně pochopit tíhu spojenou s touhou mít vlastní miminko, které zatím nepřichází. Takové ženy musí zažívat asi obrovské utrpení. A je mi jich líto. 

 

PS.: Článek píšu ze zkušenosti vdané, věřící ženy, která zatím nemá vlastní děti. Možná, že i my někdy budeme mít problémy s přirozeným početím dítěte, a pak se budu dožadovat "svého práva" mít vlastní děti jakýmkoliv způsobem.

PS2:Při tom všem si uvědomuju, jaký je zázrak přirozenou cestou počít a porodit zdravé dítě. Bohu díky, že tyto zázraky se stále ještě dějí.