K napsání blogu mě inspirovala @Eliška88 svým komentářem v diskuzi na nástěnce společenství. Diskuze se věnovala rozdílu mezi tím mít jedno a dvě děti.
Když se blížil termín porodu, chodila Liduška teprve necelé 2 měsíce, neuměla se sama najíst, teprve pár měsíců nám přestala zvracet všechno, co mělo větší kousky než je rýže. Neuměla po obědě spát sama déle než 45 minut, neušla venku delší úsek než pár metrů.
Ve své naivitě jsem si říkala, že to ale bude pohoda, že to zmáknu. Budeme mít hodné miminko, co spí, občas se kojí, nosí se v šátku…a já se budu moct úplně stejně věnovat nadále Lidušce, jako by nám ani žádný člen domů nepřibyl…
Skoro se mi ani nechce popisovat, co přišlo :-D
To miminko, co se narodilo, se kojilo co 2 hodiny, ne-li častěji, mezi tím pokud zrovna nespalo, tak řvalo, zvracelo, šátek odmítalo…
Několik měsíců jsem jela nějakou takovou setrvačností..když ale byly Kubovi tak 4 měsíce a já se probrala, viděla jsem domácnost, kde věčně nebylo umyté nádobí, byl tu neskutečný nepořádek, kopy prádla na praní, na žehlení, jedli jsme polotovary, manžel nedodržoval pracovní dobu ráno ani odpoledne, protože měl hrůzu mě tu nechat déle než bylo nutné samotnou…
A přesně zde, jsem pronesla onu památnou větu: „Myslela jsem, že mám na víc! Pane Bože, naložil jsi mi víc, než můžu zvládnout, na toto moje schopnosti nestačí.“
Pak jsem se ale sebrala a začala s tím něco dělat, určila si priority, zhodnotila své časové a fyzické možnosti, možnosti manžela, sehnala občasné hlídání. Rozvrhla si, kdy a jaké domácí práce budu dělat. Začala jsem vařit jídlo večer na druhý den. A v prvé řadě jsem se začala víc modlit, věnovat víc času Bohu, četbě Písma i jiné literatury. Několikrát jsem musela svůj harmonogram předělávat, jak děti rostly…Kubovy potřeby se během roku výrazně měnily, Liduška vyžadovala taky postupně jiný přístup. Hodně všechno narušily taky prázdniny a různé dovolené.
V prosinci jsem odevzdala diplomovou práci a v únoru dokončila VŠ studium.
Teď, když se zpětně dívám na celý ten rok svého doublemateřství, dostávám jasnou Boží odpověď na svoji zoufalou modlitbu.
„Opravdu jsi, Danuško, na to neměla, nestačily ti Tvé dosavadní schopnosti a dovednosti. Měla jsi ale vyrůst, učit se a zdokonalovat se. Nejen v péči o děti a v naplňování jejich potřeb, ale hlavně ve vztahu ke mně, Tvému Bohu.“
Takže, Eliško, ale i vy ostatní, opravdu Bůh nenaloží víc, než dokážeme zvládnout, jen se potřebné dovednosti musíme naučit a to nelze jinak, než každodenním tréninkem.
Takže s pomocí Boží, vzhůru do toho.
P.S.: Většinu týdne stále vařím jídlo večer na druhý den, i když jednodušší jídla už si mohu dovolit vařit s dětmi a stále se mi nepovedlo zařadit žehlení do harmonogramu a koše s vypraným prádlem se mi tu kupí, ale vidím obrovský pozitivní rozdíl mezi sebou teď a sebou tehdy a to považuji za největší úspěch - čí? svůj? Kubíkův? Boží? …
Osobne by ma hodne zaujímal konkrétny harmonogram. Ak by si mohla napísať ešte jeden text výlučne o tom, ako si mala veci prakticky zorganizované a ako sa to menilo, bolo by to určite inšpiratívne.
Díky za nádherný a inspirativní článek! A přeji hodně sil a Boží přítomnosti a posily.
Inak výborný text.
Vidíš nakoniec, že si silná, nezlomná, vieš si zorganizovať priority, ani pod tlakom udalostí si nepodľahla panike, ale zvažovala si možnosti vediac, že v tom nie si sama. Racionálny prístup plný dovery. Ak by som mala vybrať profilový článok pre náš blog, bol by to tento.
Hluboce smekám a strašně se stydím, když si vzpomenu na svůj způsob uvažování - cestou nejmenšího odporu si zachovat zdravou mysl a tělo. Takhle vyjít ze sebe bych asi nesvedla ani teď, natož v šestinedělí či krátce po něm.
Nemůžu než souhlasit.:-) Prožívala jsem toto v trochu jiných oblastech, kdy jsem myslela, že mám na víc, ale ted, když se otočím, vidím, že jsem trochu vyrostla, díky Boží milosti.
Co takhle se na žehlení vyprdnout? U nás se žehlí jen košile...když se to ostatní správně pověsí a při skládání rukou urovná nikdo nic nepozná...jinak palec hore..jsi dobrá!
@verunka55555 dětské nežehlím, ale dospělé většinou jo, ale taky ne všechno....nám se tu hůř věší, máme jen ty malé přenosné sušáky, takže to je mnohdy hodně pomačkané...navíc tak nějak neumím moc přenést přes srdce, že to není vyžehlené=). Ale než jsem dodělala vysokou, tak jsem do toho koše s vypraným nevyžehlených chodila lovit jednotlivé kusy co jsem si chtěla vzít ale nestihla vyžehlit =)
@kecka Ono sa to v kosi vahou tych ostatnych veci tak nejak vyrovna... :-D Kazdopadne, si skvela! Podobne precitnutie som zazivala asi po roku od stahovania tiez, ale nemala som k tomu skolu ani druhe miminko. Tak uz sa tesim na to, ze vas konecne spoznam osobne :-)
Taky bojuju s time-managementem a v poslední době začínám mít konečně jakýs-takýs systém:) Pomohly mi k tomu tři věci:
1. Knížka Konec prokrastinace
2. Doller (http://www.doller.cz/)
3. Knížka Mámy v jednom kole
Sestavila jsem si harmonogram péče o domácnost, zavedla systém značení v diáři a pořídila si to-do & ideas blok, do kterého si všechno píšu. Mimo jiné mě to donutilo minulý týden domluvit několik termínů u lékařů, které už jsem delší dobu odkládala a velehoru nevyžehleného prádla zmenšit na cca polovinu:)
PS pro @verunka55555 Já to nevyžehlené prádlo (kromě pyžama) nemám ráda... Žehlím i dětské, protože mi to pak přijde příjemnější a beru to i jako určitý druh "dezinfekce". Navíc, podobně jako @kecka, sušíme většinou doma na sušáku a tam to fakt nejde pověsit bez skladů.
Ak si teda vyhradíš čas, napíš o tom Zdeňko. Veľmi ma to zaujíma. Doller je pre mňa novinka. Papierová verzia ?
@terre-eau Máš na tom svou zásluhu:)
Doller mi hodně vyhovuje, je tištěný (nevím o tom, že by měli i elektronickou verzi), což je pro mě důležité - potřebuji si tam čmárat, používat barvičky, lepítka atd. Kdyžtak na stránkách mají video, kde je ten diář poměrně přehledně ukázaný. Není teda úplně levný, ale oproti jiným podobným na trhu zase ne ani tak drahý.
Snad o tom něco napíšu, bude-li dítě nějak rozumně spát, abych na to měla čas:)
Máš můj obdiv!
Já jsem si takový malý systém vytvořila. Ale vzhledem k proměnlivému stavu kojení nejde vždy zachovat... Jsem ráda, že jsem pro někoho inspirací:-). Mně ty problémy s kojením hodně vzaly. Vím, ale kde jsou moje rezervy - vztah s Bohem a větší důvěra v Něj...
Jsi opravdu skvělá....
Paradoxně se mi nejvíce dařilo zvládat systém a domácnost v šestinedělí...:-(
Jo, tak takové představy mám také, co všechno budu dále zvládat s dítkem... holky, vy mě někdy úplně děsíte :o)
Ještě že má průpravu z domu od naší Terči, tak snad to pro mě nebude taková změna a šok, až přijde jedno, dvě,... dítka... ale i tak, začínám se někdy obávat
@Sancika U mna bolo najvacsou brzdou nevyspanie, vtedy som fakt schopna len nejak prezivat. A este psychika, poporodna depka nie je nic moc. Ale poznam matky, ktore aj napriek tomu, ze spia v noci 3 prerusovane hodiny, podnikaju alebo maju s detmi za den kopu aktivit :-)
Smekám! Já jsem školu dodělala před dětma a s nima si to dost dobře neumím představit. Pro mě teda bylo nejnáročnější období prvního půl roku s prvním dítětem. Všechno nové, žádný režim,... Nejhorší bylo slevit ze svého perfekcionismu, protože jinak bych se zbláznila. A taky teda díky pomoci manžela jsme neumřeli hlady a ani nás nesežrala špína. :-)
Pěkný, moc :) Já dneska potkala sousedku, která má děti čtyři, právě se se dvěma vracela z lyžovačky a ona se na mě (matku dvou, 2 roky a 1 měsíc) tak soucitně koukala a přála mi, abych to všechno zvládala... Tak nevím, jestli jsem vypadala tak zoufale nebo co, každopádně záhul to je, kór když od staršího dostanete odpověď na cokoli ne. Třeba: Mám hlad. - Nemáš hlad!
Dámy, jste skvělé. Všechny. :-)
@ToB Otče, Vy taky ! :)
Hm, mám pocit, že bych moc potřebovala minimálně jednoho muže pozvat do tohohle společenství... :-D
Toho vlastného ?
Ty jo, Danco, ty me desis! Do konce šestinedělí mi zbývají 4 dny a mam pocit, že krom peče o miminko nezvládám naprosto nic! Nebyt mamky a segry, nemame vyzehleno uz 6 tydnu a jsme o hladu a nebyt manzela, nejsem nejspis tech 6 tydnu ani prevlecena a umyta :-P Natoz s dvema detma!
Johi, to je normální =), to přejde :-D
Já mám pocit, že mně šlo všechno líp až se dvěma. Jedno dítě je strašně vyčerpávající :-) A teď, když je na cestě třetí, tak už jsem úplně klidná. Třeba se mi moje teorie o mé stoupající šikovnosti v přímé úměře k počtu dětí potvrdí.
@paluška Jé, Maruško, to mám radost, že se nebojíš mít další mimčo. Přidávám si Tě do "modlitebního seznamu" - ať to všechno dobře dopadne ! Opatruj se....
Když já si vzpomenu na to, jaké představy jsem měla před porodem, tak se tomu směji ještě ted. Ale vůbec nelituji:-)
@Anyzka Kliidek, to bude dobre :-)) Ja som v sestinedeli nezvladala ani dat vyprat pradlo - a 2,5 roka na to mam doma vsetko upratane, vyzehlene, a pre zajtrajsiu navstevu upecenu babovku :-D (oukej, nie je to uplne presne kazdodenny stav, ale rozhodne sa to zlepsi!)
Přidávám se taky:-) V šestinedělí jsem zvládala zajít na wc, najíst se (a to mi můj muž chystal svačiny, abych se najedla a vařil) a kojení:-)), od 2 měsíce jsem zvládla nějaký ten úklid malý, o celou domácnost, nákupy.... se staral muž.
Bezva bylo, když už vydržela na bříšku a udržela hlavičku, to byla na lince, když jsem umývala nádobí, na stole, když jsem jedla..... prostě jsme si to dělali hezký:-))
V šátku nechtěla být, kvůli refluxu to ani nešlo.
Moje zkušenost je jiná:-). U Ondráška jsem v šestinedělí zvládla celkem v pohodě domácnost. Ale je pravda, že prvních 14 dní mi maminka od manžela vařila a další týden přijela na pomoc moje maminka. U Klárky jsem měla šestinedělí nejlepší. Zvládla jsem všechno sama i s tím, že manžel byl týden na stáži v Německu. Od té doby, co bojujeme s kojením je to opravdu boj....:-). Ale jsem v tomto spíše raritou:-).
já jsem v době šestinedělí byla tak vyčerpaná, že jsem zvládla jen kojit a přebalovat mimi...ale to bylo také tím, že jsem byla po komplikovaném císaři vysátá, bílá jak stěna...
Máme dvě děti. To starší má dva a půl roku. Díky za tento článek. Asi mi to ve spoustě případů připomíná naši situaci, s nějakými rozdíly.Teprve nedávno jsem přišla na to, co Vy. Vztah s Bohem, naprostá důvěra v něho(nezapomínat o ni neustále prosit), vzdát se svých představ...teprve potom to jde...být šťastná i za velkých objetí....hlavně, že plním Boží vůli! :)
@terre-eau - třeba kamaráda, mohlo by ho povzbudit, že když se mu něco nedaří, jde to zvládnout... :)
@Jasminecka Blog může číst/dát si do sledovaných i muž:o)
Teda, to jsou věci... Já mám asi slabý nervy, takže zatím mě Pánbůh šetří. Největší problém představoval dva měsíce trvající bojkot kojení (kojení pouze ve spánku), ale to už se spravilo samo. Ani to šestinedělí vlastně nebylo tak zlý, jak mi to tehdy připadalo, spíš zvyknout si na změnu. Ale s druhým miminkem radši počkáme, když to tak vidím :-)
Jinak se musím přiznat, že jsem milovník žehlení. Ne že bych byla kdovíjak pečlivá, teď už nežehlím ani látkový plíny. Ale nějak mě to baví, uklidňuje, pustím si k tomu třeba proglas... Miminko u mě leží a hraje si... To s vařením mám větší problém, to je pro mě opruz číslo jedna :)
Jinak držím palce všem vícedětným! :-)
@Gillette: Moc ti rozumím ohledně těch problémů s kojením. U nás se už přes tři měsíce střídá velká laktační krize s bojkotem. Díky Bohu už je bojkot snad zažehnán, ale bylo to velmi náročné...
Já též žehlím moc ráda. Ráda u žehlení poslouchám, přesně jako ty:-).
:-) Ikona kojící Madony do každé katolické domácnosti! (Omlouvám se, že jako chlap přispívám do vašeho ženského spolča. Ale bylo to silnější než já. Už chápu, proč tolik maminek se chodilo modlit k obrázku kojící Marie... Byla to často poslední naděje...)
@ToB chodily se k obrázku modlit o mateřské mléko? :-)
@ToB: Panna Marie je můj velký spojenec.:-). Ale boj je to tedy obrovský....mnohem větší, než by se mohlo zdát....
@Gillette jojo, žehlení je relax, jedno dítě spí, druhé uteče za bábi...pustím si nějaký nenáročný film a jedu
Héléné: Ano. Chodily se také modlit za děti, které nemohly kojit, za děti nemocné... A také, když děti mít nemohly... To trvá dodnes... A zázraky se dějí i dnes... Skoro každý den.
@ToB my se modlili za čekané děti přímo v Mléčné kapli v Izraeli a máme Lidušku =) (viz můj blog o půlkilovém mimi =))
@ToB: dá se vůbec někde sehnat obrázek kojící Madony?
Na internetu je jich spousta: dá se vytiskout a vyrobit si osobní ikonu :-)
https://www.signaly.cz/fotky/64558
Já jsem jednu takovou koupil na Charismatické konferenci od Komunity blahoslavenství :-)
kecka: Úžasné. Mléčná jeskyně... Zázrak. A prý chlapi nepláčou.
Jak se Lidušce daří?
Eliška 88: My měli od začátku kojení úplně v pořádku (tedy - až na to, že Zuzanka jedla každý dvě hodiny dvacet minut z každýho prsu, takže jsem prakticky celej den kojila). A někdy ve dvou měsících se to zvrtlo a prostě z ničeho nic začala odmítat, takže jsem jí musela vždycky uspat, aby se mohla najíst. No jedinej důvod, že jsem nešla na sunar, byl strach z neznámýho :-) A taky to, že krásně přibírala. Ale nakonec se to zlepšilo samo od sebe, ale bylo to hrozně dlouhý.
Gilette: My sme zas mali prve 3 tyzdne uplne opacny problem - jak sa narodila o tie 3 tyzdne skor, tak stale spala, a vobec sa nechcela kojit. Takze odstriekavat a cpat to do nej striekackou a potom flasou. Uf, ked sa nad tym tak zamyslim, tak mam pocit, ze som stravila pri tej odsavacke pol roka, a nie par dni :-D
Nechcete někdo napsat o zkušenostech s kojením samostatný článek? Mne by to třeba zajímalo :-) (Co pro vás jako ženu-matku znamená, jestli jste díky němu něco pochopila o tom, co znamená být ženou, jestli to nějak osvětlilo tajemství člověka a vesmíru. Prostě elementární věci :-)
Já si strašně vážím iniciativy Liga La Leche, ve které se maminky věnují jiným maminkám a pomáhají jim s problémy s kojením...
@ToB: Je to velmi intimní. Odvážím se, až přestanu kojit...:-). Možná to bude brzy...
@ToB Ja som evidentne prilis prizemna, lebo tieto "telesne" veci mi podstatu vesmiru ani zenstva neozrejmili :-D Kojila som hlavne kvoli zdraviu dietata, bolo to pekne, ale myslim, ze puto by sme si vytvorili aj s lahvickou.
@ToB: pokusím se
@Gillette: Já tedy ještě bojuju. První dva a půl měsíce bez problémů, mléka na rozdávání, Klárka krásně sála, přibírala. Potom ze dne na den ohromný pokles a i přes veškerou snahu se ten stav stále mění. Pár dní lepší, pár dní horší, ale stále náročné. Zatím ale vždy přibrala a už jsem začala s příkrmy, protože jsem to nemohla vydržet (tedy se zeleninou). Už přes tři měsíce neustále počítání plínek, přemýšlení, jestli pláče, protože má hlad nebo z jiného důvodu... Nejnáročnější pro mě je, že prvního syna jsem kojila naprosto bez problémů a to jsem udělala mnoho kojících chyb. U Klárky jsem si na všechno dala veliký pozor a tohle jsem fakt nečekala.... A taky, že nevím, kde je ta hranice, abych s tím sekla... Je to opravdu náročné.
@ToB myslím, že je žena po porodu silnější než kdy předtím, přes silnou bolest, kterou mi kojení ze začátku přinášelo, jsem to se zaťatými zuby překonala, toto období trvalo 1měsíc, 12krát denně...od té doby uplynul 1 rok a kojím vesele dodnes :-) Je to souznění, láska a něha, neumím to správně popsat, možná to ani nejde
@ToB No tak já jsem spíš něco jako @evulka. Ze začátku mi kojení přinášelo akorát nervy, stres a slzy, protože Monika spala, nepila a nepřibírala. Pak jsem dva měsíce kojila bez problémů, ale necítila nic zvláštního, prostě žádný rozdíl oproti krmení lžičkou. Žádné splynutí s dítětem a podobně, prostě dítě má hlad, tak ho nakrmím. Od tří měsíců ode mě dcera odmítla sát, tak jsem odsávala a krmila z flašky. Měli jsme dost jiných starostí, takže nějaké velké pokusy o záchranu kojení, jako u @Eliška88 u nás ani neproběhly. Od 7 měsíců frčíme plně na Sunaru a jsme obě naprosto spokojené. Takže já nejsem zrovna příklad pro povzbuzení matek v kojení:-)
@Zdendanda U nas nastastie prebiehalo po tych prvych 3 tyzdnoch kojenie v podstate bez problemov, inac by som to asi nejak nehrotila. Nakoniec som kojila do 2 rokov. A ked sa na to teraz pozriem, tak ak by prechod na Nutrilon znamenal viac prespanych noci, tak by to puto mozno bolo este pevnejsie :-D Ked som nevyspana, som uplne nepouzitelna, no. Ale myslim, ze kym to ide, tak je to fajn - ja som to fakt riesila hlavne kvoli zdraviu, ak to malej prispelo k zbaveniu sa ekzemu alebo nejakej podpore imunity (predsa len, cisarom narodene decka to maju z urciteho hladiska menej idealne), tak sa to oplatilo.
@Zdendanda: Já obdivuju tu rozhodnost a klid. Přemýšlím o tom, jestli to nemám vzdát, jestli by to pro všechny nebylo lepší...
Teď by to chtělo nějakou moudrou babičku, která by srdci dodala pokoj rozhodnout se bez obav.
@ToB: Omyl. V tomhle se člověk musí rozhodnout sám.... A s mnoha moudrými lidmi už jsem mluvila. Rozhodnutí musím učinit sama....
Ano, tak jsem to myslel: ne, že to někdo rozhodne za vás, ale že vám pomůže se zorientovat, získat odstup a pokoj pro to rozhodnout se bez obav sama.
Eliska88: Tak prechod na Sunar mozes zrealizovat hocikedy, takze vlastne ide len o to, dokedy ti ten boj bude pripadat zmysluplny. Resp. ze to nevidim ako dilemu umela vyziva vs. kojenie, ale len "dokedy este kojit", s tym, ze na UM sa da prejst v rade minut, takze to je vlastne taka zachranna moznost. Hm, to som zas napisala nieco mudre :-D Pardon.
Inac, ja som mala pri Eliske tiez obcas pocit, ze snad ani nepije, ale asi bola taka decentna a chlastala nenapadne :-)) Priberanie aj mokre pliny boli v pohode, tak som to neriesila.
Závěr mého vědeckého výzkumu zkušeností žen s kojením je následující:
"Ženy jsou různé."
@evulka: Já vím....
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.