O tom, že čekáme mimčo, jsem se dozvěděla necelý měsíc po naší svatbě. Celé těhotenství jsem si užívala v klidu a pohodě, žádné šílené nevolnosti, mdloby ani komplikace. Pohlaví miminka jsme dopředu vědět nechtěli a tak jsme si mohli stále znovu a znovu vymýšlet jméno pro kluka i holčičku. Oba jsme si moc přáli kluka. Jméno Timotej se mi líbilo odjakživa a tak, když si můj muž četl Nový Zákon před spaním a narazil ,,náhodou" na List sv. Pavla Timotejovi, řekl památnou větu: ,,A co kdyby se jmenoval Timotej?" A bylo vyhráno!


Termín porodu byl stanoven na 14.únor 2013. Ale už 6.2. jsem věděla, že to bude dřív. Náš prvorozený syn se narodil 7.2.2013 v 9:08h a měl výstavní míry 3700g a 51cm. Kluk jako buk.

 

 

Pocity byly nepopsatelné, nevěřila jsem, že to dokážu, že to bude kluk a tak správný. Láska na první pohled. Každá máma potvrdí, že i přes ty nechutné bolesti to byly pak nejkrásnější chvíle jejího života!

Už v porodnici mi chodily SMS, jak si tetičky z kostela povídají o tom, že se náš syn jmenuje Teofil nebo dokonce Tymián :-D Příbuzní ze začátku nechápali, proč to není Josífek po tatínkovi. To jsme ještě netušili, že za 2 roky budeme mít Josefínku.

Když Timíkovi byl 1 měsíc, dostal velkou rýmu a kašel, při kterém se hlavně v noci dusil. To byla pro mě premiéra. Doktorka nás ihned poslala do nemocnice s podezřením na zápal plic. Tehdy jsem zažila pravý nefalšovaný strach o své dítě. V nemocnici nám řekli, že je to bronchitida. Leželi jsme na dětské JIP a bydleli jsme spolu na infekčním pokoji, ikdyž jsme infekční nebyli ani jeden. Alespoň jsme měli soukromí. Mrkl na nás i zdravotní klaun. Pobyt trval asi 5 dní. Brávala jsem malého do půjčeného kočárku ven a navštěvovala své kolegyně na chirurgii. Timík se začal lepšit a já jsem si užívala dovolenou bez vaření, uklízení a žehlení.

 

 

Dny, týdny, měsíce plynuly a naše ,,miminko" slavilo 1 rok. Upekla jsem dort a jelikož nám zbylo těsto, udělali jsme ještě jeden, no co? :-D

 

 

V dubnu 2014 jsem otěhotněla podruhé, těhotenství bylo komplikované. A z našeho andílka se postupně stával malý tyran. Timík se začal vztekat, ale takovým způsobem, že zůstal bez dechu, zmodral a omdlel. Vypadal, jako mrtvý. Bylo to jak z nejčernějšího snu. Zavolali jsme moji maminku a ta nám poradila ho dát pod kohoutek s ledovou vodou. Tenkrát jsme ještě netušili, že se to bude opakovat téměř denně.

Po té, co se mu narodila sestra, měl takové záchvaty vzteku i několikrát denně, bylo to vyčerpávající. Trvalo to celkem 1 rok a 3 měsíce.

Zažili jsme spolu spoustu situací, na které bych ráda zapomněla. Náš tehdy dvouletý synáček se nám ztratil. Dědečci se rozutekli do ulice a na cestu, já jsem šla obhlédnout grunt, ten náš velkej grunt. Strach v očích, zvýšený tep, dech a zanedlouho jsem viděla našeho maličkého, jak před sebou tlačí vší silou růžový kočárek. Děkovala jsem Bohu, že nejel na druhou stranu, na silnici. Tehdy jsem byla poučena, že člověk je sám bezmocný a bez Boží pomoci to prostě nejde...A taky, že už si nikdy neodskočím na WC, když je malý venku. Dodnes nechápu, jak za takovou malou chvilku mohl tak daleko odejít.

Za pár týdnů na to, se u nás na dvoře sešlo neplánovaně několik maminek z ulice. Chytly jsme řeč, to je jasné. Dětí jak smetí, takže zjistit, že někdo chybí mohlo trvat i několik minut. Když jsem si všimla, že mezi těma všema dětma není náš Timík, vyhlásila jsem na poplach a jako první letěla na pole, tam tentokrát nebyl. Modlila jsem se jen, aby mi ho některá z maminek přinesla živého a zdravého. Díky Bohu se našel. A kde byl? Vyjel si se svou motorkou na výlet až k obchodu, který je od nás asi 300 metrů a navíc přes cestu. Je to nebezpečný úsek, kde zrovna chybí chodník. Paní, která ho u obchodu potkala, se ho ptala, kde má maminku, on jí ukázal na obchod, kecka. Tou dobou jsem létala strachem bez sebe po poli, jak už víte...Timík s úsměvem na rtech přijel v doprovodu jedné maminky na motorce a já ho objala se slzama v očích do náruče. Prostě dokonalá dojemná scéna, jak z amerického filmu.

Díky Bohu a všem andělům strážným za pomoc a ochranu! Timík tuto neděli slaví své 3. narozeniny!

Už musím končit, protože Timi právě probodl máslo několika vpichy propiskou. Tímto zdravím všechny občas vyčerpané, ale šťastné maminky.