K tomuto článku mne inspirovala debata, která byla kdysi na nástěnce tohoto společenství a zároveň modlitební setkání žen, které se nově schází v salesiánském středisku v Pardubicích.

 

Tento měsíc byl tématem odpočinek.

Měly jsme se zamyslet nad tím, jak odpočíváme, kdy je nám dobře a zda vůbec odpočívat umíme.

Překvapilo mne, jak je každá žena jiná. Některé maminky od svých dětí téměř výhradně neodchází. Mají pocit – chtěli jsme s manželem děti, tak od nich teď přece nebudu odcházet. Snaží se tedy odpočívat třeba formou rodinných výletů.

Jiná maminka mluvila o tom, že by bez dětí odpočívala ráda, ale neumí to. Neumí se od svých dětí odpoutat.

Ze setkání jsem si odnesla pocit, že já asi odpočívám až moc. Několikrát do měsíce si dovolím jít do sauny, jet na večerní lyžování nebo jen na mši. Říkám tomu psychohygiena. Vede mne to k otázce, jestli to nepřeháním a mé dítě tím nějak netrpí.

Manžel ale zvládá péči se vší něhou a láskou a kolikrát s větší trpělivostí než já. Když jsem za ním se svými obavami přišla, řekl mi s vážnou tváří, že mé „venčení“ vnímá velmi pozitivně. Že si neuvědomuji, kolik mi to dává energie a i díky tomu jsem víc v pohodě.

Ještě jedna poznámka – nedávno hlídala babička a šli jsme s maželem do čajovny. Probrali jsme tolik věcí a mluvili o nás, o životě, o našich radostech i trápeních. Přišlo mi pak několik dní, že se můžu vznášet.

 

Jak to máte vy? Umíte odpočívat? Jak trávíte chvilky pro sebe?