Chtěla bych vám doporučit knížku Den, kdy zemřel Kristus od J. Bishopa. Tato kniha mi nastavila takové zrcadlo, že jsem si říkala, jestli to vůbec ustojím.

Autor popisuje hodinu po hodině události Zeleného čtvrtku a Velkého pátku. Jedná se o reportáž, autor čerpá nejen z Bible, ale i z pramenů historických. Děj začíná v šest hodin večer ve čtvrtek a končí v pátek v šest hodin večer. Do knihy jsou vsunuta tři užitečná intermezza – Židé, Ježíš a Římané.

Kniha mi poskytla rozšíření znalostí, pochopení souvislostí a především jsem zažila Ježíše jako člověka z masa a kostí. A nastavila zrcadlo, jak já to vlastně s těmi velikonočními událostmi mám. Zde jsem si opravdu sáhla. Uvědomila jsem si, že to mám přesně tak, jak to mají někteří Židé. Jak píše v závěru evangelia sv. Jan: „Tento výklad je mezi Židy rozšířen dodnes.“  Výklad, že Ježíšovo tělo bylo ukradeno.  Já jsem totiž, stejně jako farizeové, věřila tomu, že Ježíš přijde, svrhne Římany (čili odstraní z mého života všechny překážky a trápení) a už bude jenom klid a pohoda.

Autorka fotografie: Anna Mátiková FSP

Kniha končí v okamžiku, kdy ženy sedí před Ježíšovým hrobem a pláčou. A to je okamžik, kde jsem skončila já. Já jsem nevěřila ve vzkříšení. Zůstala společně se Židy ve Starém zákoně. Ale letos, díky této přečtené knize, nehodlám zůstat u událostí Velkého pátku, ale chci se otevřít tomu, že Ježíš vstal opravdu z mrtvých. Protože bez vzkříšení nemá život smysl. Jak píše sv. Pavel: „Kdyby Kristus nevstal, marná by byla naše snaha.“