Na tento nápad mě kdysi přivedla paulínka Neposeda - zapisovat si, co mi v uplynulé době udělalo radost, jaké dárky "jen pro mě" mi Někdo připravil. Tak se chci milé dámy podělit i s vámi, protože jak se říká, sdílením se radost násobí.

  • Mít na ples půjčené šaty z divadla a k tomu účes od kadeřnice, který mou hřívu schová do změti copánků tak, že to vše působí jak nakulmované kudrliny v první republice. To je přece potěšení, ne?

  • Jako jeden z plesových organizátorů jsem zařizovala ceny do tomboly - poukaz do stylové prvorepublikové kavárny. Ani se mi nechtělo tu kartičku odevzdávat. Jak já si ji přála vyhrát...
    Než proběhlo hlavní slosování, dala jsem svůj lístek kamarádce, protože jsem šla ceny vydávat. A ejhle, v zápětí si jde Lucka pro cenu. Mám radost, že konečně taky něco vyhrála. Ale ona povídá: "Kdepak, to je tvoje!" A tak se vytoužený pouklaz vrátil zpátky ke mně.             Káva byla výtečná...



  • Sněží! A Zdena má doma dvě malé sáňkování chtivé dračice, které mi půjčí na kopec. Svištíme na sáňkách, jen to hvízdá. A holky piští nadšením.

  • "Tak jsem byl včera v antikvatiátu a tohle jsem tam objevil..."                 A tak jsem "jen tak" dostala Kalendář paní a dívek z roku 1897. Skoro 120 let stará knížka, na deskách krasopisně rukou vyvedené rodinné údaje, jak se dřív psávalo do bible. Katolický, pravoslavný i evangelický kalendář se všemi svátky.
    Nevím, co stálo za víc - jestli ta nádherná starodávná kniha, nebo ten pohled plný napětí a očekávání, jestli to trefil, jestli mi udělal radost. To nesměle schované "Mám tě rád."

  • Zdena uklízela ve stříni a objevila nádherné dlouhé plesové šaty. Měla je na sobě jednou, teď už jí po dvou dětech nesedí, změnila se jí postava. Tam, kde jí něco chybí nebo přebývá, mně sedí přesně. Ještě ze šátku stejného odstínu vykouzlí ke korzetovým šatům spadaná ramínka a pohádkový model je na světě. Popelka může na bál ;)

  • "Dnes v noci se nám narodila Markétka," objevuji po ránu ve zprávách. A druhý den držím v náručí ten víc jak tříkilový uzlíček s černými kučerami, který na mě vyvaluje modrá kukadla.

  • "Potřebuju vypadnout aspoň na chvíli od dětí. Nechceš jet v sobotu do termálů?" A tak se celý den rochníme v bazénech se slanou vodou, střídáme vířivky a nastavujeme tvář březnovému slunci. Já čistím hlavu od školního ruchu, Zdena odpočívá od čtyřleté mateřské "dovolené".

  • Cestou ze školní exkurze se stavuji v Donum na Petrově, jestli nemají "katolické chipsy". Nemají. Po sobotním setkání mládeže s otcem biskupem jsou vyprodané. Zato zjišťuji, že v diecézním muzeu už je vystavena Madona z Veveří. Mistr Vyšebrodský. Nádhera!

 

Milé dámy, a co v posledních dnech, týdnech a měsících potěšilo vás?          Co si nosíte v sobě jako ten malý hřejivý poklad?