Mám ráda Signály. Mám ráda společenství Ženy, matky, manželky. Ráda si čtu příspěvky na nástěnkách a blogové články. Ráda … a zároveň nerada.
Ráda proto, že mě velmi inspirují, těší a odpočívám u nich. A nerada proto, že mě neméně silně zraňují. Lépe řečeno – nezraňují mě, ale mou sebelásku. Mé sebevědomí. Můj smysl pro mé milované „já“. A pěstují jeden z hlavních hříchů – závist, jenž je rodičkou desítek dalších, na to se nabalujících neřestí.
Signálům musím vytknout jednu věc – jako klasická sociální síť umožňují vědět o druhých všechno, všude a všudykdy, pokud jim to tedy uživatel povolí. Takže se navzájem kontrolujeme, předháníme, motivujeme k stopadesátiprocentním a nám neurčeným výkonům a ženeme se tak do náruče psychiatrů. Naše matky, budu-li tak patetická, tyto možnosti neměly. Neměly tolik inspirace a co nezjistily v okolí, to nevěděly, ale žily si pokojně a bez srovnávání. Od svých rodičů znaly všechno potřebné a nežily zahlceny deseti typy úvazů šátku nebo dvanácti možnostmi, jak přebalovat své bio děti. Nevědomost je sladká...
Připadám si ve chvílích čtení různých příspěvků jako ta nejhorší matka, žena a manželka na světě, když nedělám to, co pisatelka. Že se nevěnuju dětem tak, jak bych mohla, měla a chtěla. Že se často flákám, místo abych se modlila, psala, šila, pletla, háčkovala, malovala, četla, konverzovala s dětmi, procházkovala, učila se, milovala manžela, chodila po kavárnách a duchovních obnovách a správným způsobem lenošila. Že potřebuju spát minimálně svých osm hodin, jinak jsem nesnesitelně protivná, a že nemám tolik sil, kolik jiní. Že mám příliš hodné děti, které mi poskytují hodiny prostoru a já si přesto stěžuju. Že kdybych měla tak plačtivé, nespavé, chorobami prolezlé, hbité a netolerantní děti jako ostatní, byla bych už dávno ležela s mlýnským kamenem v náhonu. Že nevyužívám svých hřiven, že jsem jich stovky zakopala metry pod zem a neoznačila klacíkem. Že možná ani tolik hřiven nemám a že mi bylo málo dáno. Že jsem rozčílená a zelená závistí, když ty příspěvky matek, žen a manželek čtu. A že je čtu, když jsem potom rozčílená a zelená závistí. A že si nechci přiznat, že jsem pyšná a že ty články zraňují jen a jen mou sebelásku. Že... už ani nevím, co všechno, ale prostě, že je všechno špatně. U ženy je vždycky špatně nejméně všechno.
Nejhorší na tom bylo, že jsem se bavila onehdy s kamarádkou a ona říkala, že mívá podobné pocity. A že už teda ani na ty Signály moc nepíše, aby nepřidělávala ostatním komplexy, a že na ně vlastně raději už ani tolik nechodí, aby neměla komplexy ona.
A tak jsem si říkala, že je někde chyba.
Dnešní svět je tak zaměřen na výkon, že se to dá zvládat čím dál hůře. Kdo není perfektní matka, manželka a žena, dlouhovlasá modelka s konfekční velikostí S, kdo nezvládá náročnou kariéru a dvě vymydlené a vycválané děti, manžela, dům a zahradu, kurzy power jógy a japonštiny, po večerech nevaří rodině francouzské speciality a nechodí do opery, je prostě nula.
A tak mi je smutno. Smutno z toho, že jsme se i my katolíci a křesťani dali pomalu a nenápadně vtáhnout do víru této nesmyslné a naprosto chybné mentality dnešního sekulárního světa. Že vlastně už nehledáme svoje povolání, ale staráme se o to, abychom se přibližovali povolání jiných.
A já mívám poslední dobou strach – strach z toho, abych dobře naplnila SVOJE poslání. A abych se nestarala o to, co stačí a mají stačit jiní. To, že někdo dělá něco jinak, není jistota, že to dělá líp. Já si musím vybrat činnosti, které jsou dobré PRO MĚ, ne pro signálnickou sousedku na druhém konci republiky. Na všechno jsem dar bohudíky nedostala. Každý máme nesrovnatelné výchozí podmínky – vlohy, vzorce z rodiny i síly. A já bych si měla všímat, co mám dobrého sama doma, ne jen toho, co nemám (čecháčkovské závidění spousedovi, že má lepší kozu - a tak mu ji raději otrávím). Smyslem života není srovnávat se, smyslem života je milovat. Ale pokud bych se snažila víc, než můžu, už bych nemilovala. Už bych byla jen nesnesitelně protivná únavou a život se mnou by byl očistcem. Po smrti bych přiletěla uondaná před nebeskou bránu, ale dlouho bych tam nevydržela, protože má obrovská pýcha by mě šupem stáhla dolů do díry pekelné. A Pán by mi za moje snažení nepoděkoval, protože pro mě měl úkol zcela jiný. A já jsem si vymyslela životní program svůj vlastní ... takže bych si vlastně snažením upletla životní prohru.
A i kdybych obdržela od Pána jen jednu hřivnu, sestávající z pouze dvou dětí, pouze nekvalifikovaného zaměstnání, pouze malého neuklizeného bytu a pouze jednoho občas nespokojeného manžela, tak mi to má a musí stačit, protože to je životní úkol, který mám vybrušovat, jak nejlépe dovedu.
A tak chci být originální a svá. A hledat to, pro co Pán stvořil MNĚ.
Maruško, já mám strašně ráda Tvoje články.Jsi tak skromná a milá osoba a když čtu ty perly, které píšeš....
Toto jsem přesně potřebovala číst.... Hodně věcmi, o kterých píšeš, se trápím... A tak díky za pohled. Jdu vybrušovat svoji hřivnu v podobě dvou malých dětí (z nichž jedno dnes od rána pláče) a potřebu uvařit oběd....:-)
Och, ja to tak chapem... Niekedy sa uplne desim, ze z toho mojho dietata bude asi neuroticky blbecek, kedze sa jej evidentne venujem uplne nespravne, v 2,5 roku este nema surodenca, nenosi barefoot boty, nikdy sa nenosila a tak podobne. Ked ono sa v tej zaplave informacii tak tazko urcuje, co je nutne a spravne...
Dík za text! Signály z tohto pohľadu sú sociálna sieť a každý užívateľ je len človek. A sociálna sieť je do istej miery výkladná skriňa... Teda každý si ukladá pekné momenty, to čo sa mu podarilo, to, čo pekné zažil... alebo, že na Zelený štvrtok upietol perfektné jahňacie mäso. Skrátka a dobre, ukazujeme to najlepšie z nás (a nie je to chyba).
Pri čítaní príspevkov je dobré vždy si uvedomiť, že to všetko sa nepodarilo jednému človeku, ale MNOHÝM ľuďom - a v rôznych časoch.
A teda, neexistuje 100-percentná superžena, ktorá by sa neprestajne rozprávala s deťmi, hrala sa s nimi, vychádzkovala, mala všetko upratané v dome, stihla duchovnú obnovu, vyžehlila prádlo, absolvovala návštevu všetkých príbuzných, organizáciu misijného koláča a mala spokojného muža...
Dobre je sa teda inšpirovať, ale nepodľahnúť ilúzii, že iným sa všetko darí, všetko stíhajú... lebo je to skutočne len ilúzia
vznikajúca z čítania viacerých vecí, ktoré naše podvedomie spája do akejsi nepravdivej fiktívnej predstavy.
Mně je tu fajn...vůbec to nesrovnávám se svým životem...když chci, inspiruju se, když nechci pustím to jedním okem tam, druhým ven :-) Asi je to dar :-)
@verunka55555 mám to stejně jako ty;-)
Wow to je článek! Až mě šokovalo, jak moc bych ho mohla napsat taky, tyhle pocity! To srovnávání je asi ženská vlastnost - jak jsme zvyklé víc hledat pomoc a radu v okolí než muži, tak se potom i víc srovnáváme...já třeba doteď ani nechtěla do žádnýho mateřskýho centra, abych nepřišla do kontaktu s nějakýma superženama, co by mě deptaly...
Nedávno jsem si dokonce uvědomila, jak často googlím věci typu "dítě trápí xy... dítě chce xy..." - teď jsem si to už zakázala, musím se naučit víc naslouchat svojí vlastní mateřský intuici.
No a zase mám teď radost, že někoho trápí stejný pocity :-D
Občas dělám na manžela smutný oči (tedy v legraci obvykle právě pod dojmy z diskusí), že nenám biopleny, ale obyčejný plínky, že nenám zvlhčovač vzduchu, ale pověšený prádlo u kamen, že nemám bezdotykový teploměr, ale strej rtuťák, že na mši žuchnu do lavice jak zralá švestka a vypnu, že mi sochy v křížové cestě přijdou směšný a rozhodně mě nepovznáší ke zbožným myšlenkám. A můj muž na to má univerzální odpověď: "Seš houby matka a houby katolík, ale já tě mám stejně rád. Smiř se s tím."
Ale jinak ty diskuse beru jako podnět k tomu, abych si uvědomila, že furt mám za co děkovat, i když je to kolikrát těžký. Mohlo by být hůř a mohla bych hltat siskuse o spaní a jídle. A ony jdou mimo mě. Bohu díky! :)
timhle jsem trpela driv,i kdyz i ted me to nekdy prepadne...
ted trpim novym komplexem:ze v ocich ctenaru blogu vypadam lepe nez ve skutecnosti jsem... :-)
kecka: Přesně - to mám taky :-D A ještě jeden komplex - z víc stran se o sobě dozvídám, že mám všechno vyřešené a jsem rázná a rozhodná. Ve skutečnosti je to tak, že to, kde jsem nejistá, jenom nevytahuju na pranýř, ale řeším ve skrytu.
A já to mám paradoxně přesně naopak, já díky signálům poznávám, že každá z nás má trápení a není dokonalá. Srovnáváním jsem hodně trpěla v běžném životě a doteď, i když naštěstí míň. Protože dřív ženy kolem mě mi přijdou dokonalé, úžasné, krásně oblečené. namalované atd. A v poslední době mi i v běžném životě pomáhá, že si uvědomím, že nic není tak, jak to vypadá a každá z nás se něčím trápí. A že navenek dává ze sebe jen to nejlepší.
Tak naštěstí deprese z internetu nemám. Ráda se inspiruji tím, co druzí umí nebo dělají a ráda to zkusím (pokud mám na to talent, chuť nebo čas). Nemůžeme být přeci 1 uniformní žena :-D
Naposledy mě nadchl nápad s jehněčím, tak se to chystám zkusit :-) Ale kdyby to nevyšlo, tak se svět nezboří :-)
Už jsem si zvykla (docela :-)) , že jsem prostě jiná než ostatní, mám své priority, tempo, jiné dary, žiji v jiné situaci a s tím se učím žít :-)
Ještě že nás Bůh stvořil každého jiného a miluje nás přesně takové.
PS. Je pravda, že většinou sem dáváme to, co se nám povedlo. A to se mohlo povést třeba až na 10. pokus a mezi tím jsme prožívali mnohem víc chvil, kdy se nám spousta věcí nepovedla.
A ohledně "závisti" - myslím, že je jedno, jestli vím, co mají lidí v reálném světe nebo tady na Signálech :-) Pořád jsou to lidi - a jeden má/umí jedno a druhý to druhé :-) Ještě že si můžeme navzájem pomáhat.
Mám to stejně jako An09: a verunka55555: :-) jako @kecka: a @sanitan: jsem to měla dříve, pod původním nickem, že v očích druhých vypadám lépe než jsem:-), ted, asi jak kojím, mám dojem, že mi moudrost někam odešla:-)) a rozum taky. Takže psaní článků, jak jsem si původně myslela se ani nekoná.
Pro mě je to skvělé společenství, a bohatě mi stačí, že JE. Nemusí se tu podávat žádné VÝKONY. Protože více bych stejně ani nestíhala.
Moje výkony jsou, že od rána dopoledne- přebaluju, mažu, přebaluju, mažu, přebaluju mažu - dětskou prdelku:-) (máme průjem a kvasinky) pak mám chvíli čas na to se najíst a dojít si na wc a kouknout jak zatočit s kvasinkama, pak až do večera to samé jako dopoledne, ale s tím rozdílem, že přebaluju mín.
Pro mě je společenství velice inspirativní, a díky @Heléne:
a jejich rekonstrukci mám já sušičku:-))
Malé se můžu věnovat, protože mám za rohem školu, kde vaří výborné obědy, mám pračku a sušičku tudíš odpadne spoustu práce a skvělého muže, který se postará, když je potřeba o komplet celou domácnost, ale je to možné jen proto, že má pracovní dobu většinou jen 8 hodin denně a víkendy volné.
@sanitan: vždycky mě skvěle rozesměješ:-)) houby matka....:-)))
@sanitan: Tvůj muž je věřící aniž o tom ví, protože vystihl to nejdůležitější - LÁSKU, o to by mělo jít všem katolíkům. Mám to podobné v tom, že si čím dál víc uvědomuji, jak svého muže miluji a stojím při něm, i když ted není praktikující katolík podle očí veřejnosti. Tak jak ho vidím já, je praktikující pod bible, a to je pro mě mnohem víc, než jakákoliv karikatura katolíka:-)
Lucie_J: ;) Myslím, že moc dobře vím o čem mluvíš. Rozumím Ti.
Každý má někdy období kdy je jak vyždímanej hadr a období kdy jde naopak všechno samo a v euforii zvládá navíc i to co, vlastně ani zvládnout nepotřebuje :). To prostě patří k životu a nevím, proč by to někoho mělo trápit :)!
Když to tak po sobě čtu, tak se stydím za ty hrubky, pardon :). Za to může nevyspalý vykojený mozek :D!
Maru, obdivuju, jak umíš jít s "kůží na trh" a upřímně, čtivě a originálně psát. Vždycky se těším na tvoje články! :)
No a teď jdu něco dělat se svými komplexy :-)
@Lucie_J jak Ti pomohla naše rekontrukce k sušičce? :-D
@MarjánkaN ztotožňuji se s Tvým článkem, slovo od slova, jako bys mi brala mé myšlenky...velmi mě povzbudilo, že v tom nejsem sama a je nás takových víc ;-)
@Heléné: že jsem si říkala, že by bylo skvělý mít aspon sušičku, když už ne celou novou koupelnu:-)) no a za týden na to ji měla mamka v práci a ptala se mě, jestli bych ji nechtěla taky, že je to skvělá věc, že mi ji koupí:-)) a tedy ještě před tím jsem to probírala s Pánem Bohem:-)) že si toho jsem vědoma, ale že Ti tu rekonstrukci trochu závidím (ale samozřejmě přeji:-) Pán Bůh má smysl pro humor, jak vidíš, vždycky když za ním s něčím přijdu, tak mě odmění:-))
Já se s tímto článkem neztotožnuji, protože mi přišlo, že to není signálama, ale lidma. Víc se k tomu raději nebudu vyjadřovat, vysvětlení kdyžtak soukromě, pokud by někdo chtěl. Nemyslím to nijak zle.
Souhlasím, že Signály samy o sobě za nic nemůžou ;-), stejně jako facebook a další média. Jen odhalily lidské nedokonalosti a popíchly mě (a asi i jiné), kteří máme se závistí a srovnáváním potíže, že máme o bitevní pole navíc. Nemyslím si, že jsme o to horší než ti, co ten problém nemají - oni mají zase jiné svoje boje, které nemusíme řešit my. Tož kéž nám všem Pán pomáhá... A děkuji Vám všem moc!
@MarjánkaN: naprosto souhlasím:-)
Přesně, taky souhlasím :). A mimochodem: ženy co tu jste a znám vás osobně, žádná z vás absolutně nemusíte mít důvod k nějakým komplexům, jste všechny super mámy a v mnohém inspirací, jsem ráda, že jsem vás mohla poznat ;)!!!
Naprosto brutálně, dobře výstižný článek. Poslední dobou nad tím také hodně přemýšlím.
Mám pocit, že to súvisí: https://eliska88.signaly.cz/1603/jak-naplnit-kosik
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.