Přestože děda s babičkou už dávno nežijí, často je mám ve vzpomínkách.

Vzpomínky z dětství na ně....

Děda zemřel měsíc po narození mé dcery a babička o pár let později.

Bydleli jsme v jednom domě, já, sestry, mí rodiče a prarodiče. Byli to rodiče mého taťky, teda děda byl nevlastní. Babička jako mladá ovdověla a tohoto dědu si vzala pár dní po svatbě mých rodičů.

Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla nejstarší vnučka, ale ke mně měli nejblíže a já k nim také.

Přesně si vybavuji, jak to u nich v bytě vypadalo. Vzpomínám, jak o prázdninách nám babička vařila, jak mi tvrdila, že řízek je z telecího masa. Až později jsem nabrala podezření, že byl králičí, protože já toto maso jsem nejedla a nejím doteď. Ti králíčci byli v králičárně a na zahradě tak roztomilí....

Mé první prázdniny, kdy babička ještě chodila do práce, mě děda bral na obědy do závodní jídelny. Ale tam se mi už vybavují vzpomínky, jak jsme tam šli a všude jezdily tanky. Byl srpen 1968..... Dodnes cítím ten zvláštní pocit, kdy 7 leté dítě neví, co se děje.

Babička mě hodně naučila. Třeba pletení jsem zvládla ve 2. třídě, to jsem ještě pletla na panenky. A můj první svetr jsem si upletla ve 4. třídě. Milovala jsem chvíle, kdy babička v ložnici spravovala prádlo na šicím stroji a vyprávěla mi o svém dětství.

Jako malá jsem s babičkou a dědou jezdívala v létě na týden na návštěvu k příbuzným do Horních Počernic nebo do Karlových Varů. Jezdívalo se vlakem a vím, jak jsem neměla ráda, když někde vlak stál a děda šel ven kouřit. Bála jsem se, že vlak odjede bez něj, že nestihne nastoupit. Z Horních Počernic jsem hodně jezdili na výlety do Prahy, ale to si až tak nepamatuji.

Nejvíc mám ve svém srdci návštěvy ve Staré Roli u Karlových Varů, kde žila dědova sestra s rodinou. Možná i díky tomu mám tak Vary ráda, i když od mládí jsem tam byla už jen jednou, asi před 17 lety. Vybavuje se mi kolonáda, Vřídlo, rozhledna Diana, vyhlídka Jelení skok, oplatky.... Ale i třeba restaurace, kde na chodbě (vůbec nechápu jak) se číšníkova propiska zapíchla do mých vlasů.

Poněvadž byl děda takový gurmán, tak jsme jednou byli i na obědě v grandhotelu Pupp.

A tak bych mohla pokračovat a pokračovat..... Vím, že většinu vzpomínek zidealizoval čas...

Ale byla bych ráda, aby i má vnoučata na mě jednou s láskou vzpomínala, měla na mě hezké vzpomínky.