Nedávno jsem se zúčastnila víkendu pro ženy, které pořádá Centrum pro rodinu Litoměřické diecéze, jmenovitě moje kamarádka Ivana Růžičková.

Pobývaly jsme (budu používat ve shodě podmětu s přísudkem Y, protože jsme tam byly samé ženy) v penzionu Dcer božské lásky v Jiřetíně pod Jedlovou v krásné krajině Lužických hor. Ivča tyto víkend pořádá už mnoho let - jeden se koná na jaře, druhý na podzim. Zve na ně zajímavé přednášející. Letos se sešlo 36 žen ve věku od sedmadvaceti do asi sedmdesáti let. Náplň víkendu je z části duchovní, z části společenská. Ženy mohou načerpat a odpočinout si. Stravu zajišťují řeholnice a my se staráme jen o sebe. Pro mámy tří, čtyř dětí je to balzám. Navíc si myslím, že ženy Litoměřické diecéze, kterou před lety nazval biskup Trochta "kamenolomem Páně", jsou společná setkání také obrovským povzbuzením ve víře.

Ivča mě už podruhé pozvala, abych připravila přednášky, letos na téma Milosrdenství z různých úhlů. Je pro mě velikánskou radostí moci takhle ženám sloužit. Vystudovala jsem teologii a v naší diecézi plzeňské jsem nenašla uplatnění. Vždycky jsem v sobě měla touhu po vzdělávání dospělých.

Program vypadá tak, že v pátek večer se ženy vzájemně představí. Tentokrát jsme k tomu mohly říct, jakou máme rádi barvu a jakou květinu. Kdo chtěl mohl posedět a popovídat, kdo byl unavený šel spát. V sobotu dopoledne byla přednáška Milosrdenství v Bibli, po ní práce v šestičlenných skupinkách, po obědě čas pro sebe, spánek, vycházku, modlitbu křížové cesty. Šla jsem se skupinkou žen na modlitbu křížové cesty do přírody na místní Křížovou horu. Zvolily jsme křižovou cestu za kněze. Každé zastavení za někoho jiného. Byl to velmi silný zážitek. Také přijel moudrý kněz P.Vojtěch a byla možnost jít v klidu ke svátosti smíření. Odpoledne ženy naslouchaly přednášce o svátosti smíření, po ní jsme zase pracovaly ve skupinách. Tato metoda je velmi osvědčená, protože umožňuje svěřit se se svými starosti i radostmi, požádat o modlitbu. Ve velké skupině by nebylo možná zajistit takovou intimitu. Večer jsme zpívaly u klavíru, popily vínko, zasmály se spolu. Mnoho žen jezdí na víkendy opakovaně, tak si mají co říct.

Po nedělní bohoslužbě v místním kostele měla Ivča přednášku Milosrdenství k sobě. Po povídání ve skupinkách jsme se vydaly do kaple, kde jsme prošly bránou milosrdenství. Nakonec jsme se chytly za ruce a zazpívaly: "Spoj nás v jedno, Pane" a vzájemně si požehnanly. Byl to velmi silný moment.

Jak prohlásila jedna účastnice: "Tohle je jediné setkání, kde se nevedou plané řeči, kde není slepičí atmosféra." Pro jinou z nás jsou tato setkání jako benzínová pumpa pro duši. Načerpá, aby mohla na duchovní cestě jet dál.

Já jsem mohla dát kus sebe a hodně zase od žen přijmout. Pro mě osobně je osvobozující být na těchto setkáních, kde jsou pouze ženy, protože se před muži někdy stydím, jindy předvádím. A tady je velikánský prostor svobody. V naší skupince panovala veliká otevřenost a cítily jsme, že je to prostor, kde nemusíme nic zakrývat, za nic se stydět.

Ivče patří velikánský dík za to, jak dlouho a vytrvale tyto víkendy pro ženy organizuje.