Chtěla bych se s Vámi podělit, o čem poslední dobou přemýšlím...je to takové zpytování.. (hodně věcí je inspirované sv. Terezií z Lisieux, a Deníčkem sv. Faustyny)

- Miluji? (Boha, bližního, sebe, svaté)

- Otevřít srdce Ježíši, přijmout Otce a Ducha svatého a ocitnout se v OHNI JEJICH LÁSKY

- Jan 14,23 – Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. – RADOVAT SE Z TOHO

- Přebývám často uvnitř s Bohem? Je u mě doma? Jsem chrámem Ducha svatého?

- Ukrýt se do Ježíšova srdce. Odevzdání se do rukou Ježíšových, v nichž se není čeho bát. Ježíši, důvěřuji Ti.

- Naše duše je tak veliká, když se do ní vejde celý Bůh

- Vím, že dobrý Bůh Otec je ke mně něžnější než nejněžnější maminka? (viz Izaijáš)

Moc se mi líbil tento odstavec v knize od Jeana Vaniera-Jako muže a ženu je stvořil. Představila jsem si sebe jako to dítě, a Boha jako matku..

Novorozeně žije v úzkém společenství s matkou. Přijímá i dává život. Děti milují a svou lásku chtějí vyjádřit. Potřebují svoji matku a jistotu, kterou jim matka dává, ale ještě více než to, prožívají jedinečnou zkušenost vztahu s ní. Děti si nejspíš tuto lásku racionálně neuvědomují, ale vnímají mír, který z ní vyplývá. Dítě, které je milováno jako jedinečná osoba, zakouší pocit pohody a poznává vlastní krásu, je si vědomo, že od své matky přijímá život a sílu. Svým radostným úsměvem a tichou důvěrou dítě vyjadřuje svou lásku. Ve společenství se svou matkou se dává bez výhrad a beze strachu, je si jisté tím, že je milováno. To následně dává život matce, odhaluje jí to její krásu a skutečnost její plodnosti, její schopnost předávat život nejen biologicky, ale skrze lásku a společenství také duchovně.

 - Být malým dítětem v náruči dobrého Otce.

- Využívat zdviž Ježíšových paží. Když upadnu, padám jako dítě z menší výšky (pýcha a pokora)

- Přicházet před Boha s prázdnýma rukama jako dítě. Důležitá je láska, (ne skutky a pýcha)

- Být ve všem nejmenší, v ničem nehledat sebe.

- Nechat shořet svoje hříchy a nedokonalosti v Jeho lásce

- Žiju v přítomnosti? Jen v ní je přítomný Bůh - Ten, který je.

- Jsem ubohé hříšné nic, a na druhou stranu jsem milované dítě, vykoupené Ježíšovu smrtí na kříži. A čeká mě život ve slávě a radosti ve věčnosti s dobrým Bohem

Jodesphotos