S velikou radostí v srdci vzpomínám na chvíle, kdy mi bylo zhruba 15 let. Na prázdniny k nám jezdil františkánský kněz Samy z Indie. Moje maminka se s ním seznámila na setkání františkánských terciářů na Vranově u Brna. Jejich první setkání bylo dost vtipné, moje maminka neuměla ani slovo anglicky, a on se s ní vyfotil, a ona mu na památku dala růženec. Potom jí tu fotku poslal, a moje maminka se zapsala do kurzu angličtiny a naučila se za pár let bravurně anglicky. A Samy k nám začal jezdit (bydlel na čas v Itálii). Když měl dovolenou tak jel k nám, a byl moc rád. A my taky. Tak otevřeného a veselého člověka jsem snad za celý život nepotkala.

 

Moc ráda vzpomínám na společně slavené mše u nás doma v obýváku, na jeho otevřené, pokorné a citlivé srdce, na jeho pevné objetí, na jeho lásku.. Na naše společné výlety na kole, na jeho první koupání v rybníce (neumí plavat), na jeho veselé vyprávění, na jeho vtípky, na jeho krásný hluboký hlas, na to, jak nám zpíval indické písničky.. Směju se ještě teď. Také nám z Indie dovezl sárí - tradiční šaty indických žen, a učili jsme se do toho vázat, podle videa, které nám natočila jeho sestra. Taky jsme spolu navštěvovali staré lidi v nemocnicích, bylo to požehnané..

 

Moje maminka po něm chtěla, aby nás naučil vařit jejich jídla. A tak se to u svého rodného bratra kvůli nám naučil a jedny prázdniny k nám dovezl indické koření a šlo se na věc. Nedávno jsem si tak zavzpomínala na jeho návštěvy, a rozhodla jsem se oprášit staré recepty a něco zkusit i u nás doma.

Zase nám tu zavoněla Indie, a s ní i veselé vzpomínky na tohoto člověka.. Už se asi nikdy nepotkáme, byl povolaný zpět do Indie, ale zůstáváme v kontaktu přes počítač.

Tak tu už je ten recept..

Nachystáme si ingredience - spoustu rajčat (stačí 4 velká), 2 velké cibule, hodně česneku, koření – používám kari, ale můžete, pokud chcete, a máte, dát kurkumu, pepř, chilli, kardamom, koriandr, zázvor, římský kmín, muškát, skořici …

No a potom budeme potřebovat maso. Já mám ráda kuřecí prsa, ale jde dát jakékoli - dobré je i z vepřového.

Vždycky když Samy vařil, dával do všeho moc chilli, takže jídlo potom hrozně pálilo. Jednou u nás byl strejda, a chudák to málem nerozdýchal, všichni jsme byli vždycky upocení a rudí. Ale moc jsme si pochutnali. To k tomu patří). Vždycky se nás neustále dokola ptal, jestli jsme - Eat well? - dobře najedení, u nich je to výraz lásky.

A teď už k postupu...

Všecko si oloupeme, nakrájíme, maso nakrájíme na kostky. Na oleji zpražíme cibuli, na to dáme opéct na prudko maso do běla. Zalijeme trochou vody, nasypeme hodně koření, postupně přidáme rajčata (je dobré z nich oloupat tu slupku), česnek, špetku, nebo jak kdo kolik rád, chilli. Vaříme…

Mezitím stihneme uspat drobného pomocníčka...

Až je maso měkké, máme hotovo. Já zahušťuju moukou s vodou, ale je to lepší jen tak, bez zahuštění. Měla by to zahustit rajčata, měla jsem jich dnes nějak málo.

Podáváme s uvařenou rýží.

Dobrou chuť..!

Víte jak se indicky řekne děkuji? Nanríí.

Přistihla jsem se, jak se u psaní tohoto článku celou dobu usmívám..

Nanri dobrý Bože za dobré lidi, které nám posíláš do cesty, a kteří nám ukazují svou láskou, jak dobrý jsi Ty.