Nutný odpočinek

V pátek jsem zas "lezla po zdi". Byl to děs, dolehl na mě celý náročný týden a vše, co teď řeším. On by si člověk řekl, že studium, práce a vztahy. Život ? Asi jo, ale ani mé síly nejsou neomezené. Potvůrky... 


 

Tak jsem vstala, kdy se mi chtělo, pak úklid, oběd s bráchou a Maruškou, sestřenkou Jančou a Davidem. Dělali jsme jabka v županu. Nic světoborného, ale my je máme moc rádi. Plánovala jsem jít na mši, pak si říkám, zda to stihnu... Nakonec jsem šla a bylo to fajn. Napadlo mě, že bych třeba mohla potkat někoho ze "svého" SSJ a nečekaně po mši jsem s jednou ze sester šla domů. Krása. A večer jsem tvořila.

Ve čtvrtek jsem byla na plese, který byl dobrý, ale ne nenáročný a úplně v pohodě. Měli jsme ve vlasech květy karafiátů - zůstaly ještě životaschopné - a bylo mi líto je vyhodit. Tak vznikla tato šňůrka, řetěz, přesné pojmenování mě nenapadá.

Je na místě původní poličky. Uchycení bylo tak zoufalé, že jednoho dne spadla. Po prvním spadnutí nakřapla hrneček od sestřenky, který byl pod ní a na druhý, již definitivní dopad poslala do věčných lovišť konvici a stolní lampičku. A to jsem na ní neměla ani nic moc těžkého. Ale zase vzniklo tohle... Uvažovala jsem o něčem takovém už delší dobu, ale dřív se k ní nedostala. Jsou to přání k Vánocům od sester, přání k narozeninám od Lilly a Evči a taky pohled z Jeruzaléma.

Jenže jsem ještě "neměla" dost. Dovezla jsem si z domu sušené pomeranče a jablka, která zbyly z tvorby adventních věnců, tak sem je navázala díky radě Lilly na nit a přivázala na šňurku, dopsala citáty a pověsila. Kdo mi daroval lístky si už nepamatuji, omlouvám se. 

A ty dva citáty jsou podle mě pravdivé. Až na ten poslední, protože ne vždy je lepší odejít... Jo, někdy to nejde moc jinak, musíme se stěhovat, jdem studovat a vše zabere čas a energii, ale zůstat si na blízku, i když máte své starosti, své trápení a ještě se zeptat, jak se máš?... Není to málo.

Chystám se pokračovat v tvoření, stěn, skříní, poliček máme u nás dost. Ruční práce jsou pro mě relax. Maminka nás k tomu vedla, adventní věnce, velikonoční výzdoba, vázání květin... Dalo mi to mnohé. I tatínek nás dost naučil: lakovat dřevo, natírat, malovali jsme, spravovali střechu, vozili a řezali dřevo. Zahrádka. Fyzická práce je fajn a já si u ní vážně odpočinu. Nemusím furt sedět za počítačem, psát a učit se. Jenže někdy nic jiného nezbývá a pak se musí máknout... Asi jako teď, takže se loučím.

PS: Fotky nejsou dokonalé, daly by se ořezat, ale nějak to už nestíhám....

pozn: redakčne upraveno

Sdílet

Komentáře

Marťule Klárko, co je napsané na tom spodním citátu? Nemůžu to přečíst :) Děkuju :)

Klarysa @Marťule: Doplnila jsem foto, myslím, že je to už teď čitelné :)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.