Pocházím (i když je to asi přehnané slovo, hodilo by se spíše narodila jsem se =)) z východních Čech, stejně jako slavna vamberecká paličkovaná krajka. A když mi bylo tak 14 let....
....přišla mamka s tím, že bych se mohla naučit paličkovat, když jsem taková trpělivá a šikovná (dnes už mi děti ukázaly, že k té pravé trpělivosti to mělo daleko=)). Řekla jsem si, proč ne.
Navštěvovala jsem postupně dva kurzy v Brně a naučila se základy, ale potom mě to přestalo bavit, tak jsem toho nechala. Uplynul zbylý čas střední školy, čas vysoké školy a já s 2 dětmi začínám znovu objevovat krásu tohoto umění. Oprašuji herduli, paličky, špendlíky, podvinky, ....
....a sním o tom, že se přihlásím na nějaký kurz paličkování tady v Praze, abych se naučila zase něco nového, dalšího, pokročilejšího.
Snad si brzy najdu čas a dokončím, co na herduli už několik let leží rozděláno....
Tak krásná činnost, uklidňující, tolik času na modlitbu, přemýšlení, ale i povídání...
Najde se tu ještě někdo, kdo má toto umění rád?
Moc se mi to líbí, a zároveň mi to přijde složité.
Já paličkuji od svých 12ti let, teď sice je herdule u ledu, ale pořád se za krajkářku považuji a těším se, až zas bude na krajky trochu času. Aktuálně má přednost šití a péče o dcerku :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.