Taky ráno radostně vyskočíte z postele v očekávání výborné - nebo vlastně jakékoli - kávy? Nedělá vám problém vstávat brzy pod záminkou užít si klidnou snídani? Taky nezačnete ráno fungovat, dokud něco nesníte? Já tedy ano.


Snídaně má i v našem manželství takové kouzlo, že je snad něco víc než večeře. Ráda vzpomínám, jak jsme v zimě chodívali na roráty a potom zapadli do vyhřáté cukrárny. Štěstí, že otvírali tak brzy. Jednou jsme vyrazili jen tak z hecu na noční pochod z Budějovic do Třeboně a pak ráno usnuli u snídaně v kavárně. I ve všední dny si na sebe uděláme daleko snáze čas, když je člověk čerstvý a nezatížený starostmi.

 

(c) with wind, flickrs.com

Život s miminkem a večerní uspávání nás v ranním režimu jen utvrdilo. Občas to sice znamenalo vstávat v šest, ale, no... to je vlastně pro mě úplně normální čas. Jednu dobu Zuzanka spávala dokonce až do půl deváté. Toto krásné období trvalo asi měsíc, během nějž jsem přečetla dvě knížky. Každé ráno jsem si přivstala a ležela dlouho v posteli vedle spícího miminka, s kávou a snídaní. To byla pohoda!

Dceruška se bohužel dostala do fáze, kdy začala také vstávat v šest, a tak pro mě skončily chvilky „zaručeného“ klidu. Poslední dobou jsem z toho byla hodně unavená a stěžovala si na nedostatek každodenního krátkého času, který bych měla jen sama pro sebe. Manžel se mi v tom ale snaží pomoci a proto vzal v neděli Zuzanku na procházku už ráno, abych mohla znovu zajít na snídani do kavárny.

Byla to pro mě hotová spása! Vajíčka a chleba, dortík a čaj, kafe kafe kafe... A jazzík a osamělý japonský turista, který jako jediný také trávil nedělní ráno venku. Chvíli jsem si četla Katolický týdeník, ale pak už jen tak koukala z okna. Nikde žádné nádobí, nikde žádný nepořádek, co by čekal, až ho uklidím. Mozek se vypnul, čas se zastavil... No, bohužel ne tak docela, přiblížila se doba dalšího kojení a proto jsem musela kavárnu opustit. Ale vyšla jsem ven jako úplně nový člověk.

 

Manžel mi slíbil, že se takové nedělní dopoledne dá snadno zopakovat, a tak už se těším na příště. A co vy a snídaně? Máte taky nějakou denní dobu obzvláště v oblibě?