Postava modelky, oblečená jako ze žurnálu, make-up vždy bez sebemenší chybičky a k tomu provokativní úsměv osmnáctky, která ví, že jí svět leží u nohou. Nikoho by nenapadlo, že z téhle slečny se stane ještě před maturitou maminka.

Je 2. září a z hodiny ekonomie se vrací poněkud konsternovaný kolega. Jedna ze studentek maturitního ročníku je prý těhotná. Učím v té třídě taky, tak mi celé dopoledne vrtá hlavou, která že je ta nastávající maminka. Zatím nic není vidět. Až když odcházím po hodině ze třídy, zastavuje mě u dveří Adélka a poněkud stísněně ze sebe souká tu "radostnou novinu".

Domlouváme se na plánu, jak vše zvládnout, když se koncem března miminko má narodit a v květnu číhá maturita. Adélka je sdílnější, když se dozvídá, že pár týdnů před ní má rodit i moje nejlepší kamarádka. Později klábosíme na téma, jestli už malé kope nebo jak Adélka zvládá rána. Je obdivuhodná. Až do posledních týdnů chodí do školy, i když vyšlapat s bříškem tři patra schodů do třídy jí dává docela zabrat. Pár dnů před porodem ještě Adélka stihne udělat rozhovor pro náš školní časopis.

 

První otázka se sama nabízí – chlapeček nebo holčička? A jak se bude jmenovat?

Zřejmě holčička, ale jestli měli lékaři pravdu, se dozvíme za pár dní. A měla by se jmenovat Viktoria, což znamená vítězství…

Kdy jsi původně plánovala děti? A plánovala jsi je vůbec?

Vlastně sama nevím, asi jsem nad tím moc nepřemýšlela. Nikdy jsem ale nebyla ten typ, co se dívá do kočárků a chce si děti chovat... Většinou jsem říkala, že jestli budu mít někdy děti, tak až po vysoké…

Napadlo tě, že by sis to dítě nechala vzít?

Ano napadlo, v prvních minutách jsem neviděla jiné řešení. Čekal mě přece poslední rok gymplu, maturita, vysoká… Nedokázala jsem si představit, že by to bylo možné zvládnout.

Jak reagovali rodiče a přítel na to, že jsi těhotná?

Přítel se mnou byl, když jsem to zjistila. Byli jsme oba hodně šokovaní. Pamatuju si jenom, že mě objal a říkal, že to nějak zvládneme. Mamince jsem volala asi deset minut poté, co jsem si udělala test. Její racionální hlava okamžitě začala jednat: „Zajedeme k doktorovi, ať nám to potvrdí…“ Nevím, koho z nás to zaskočilo víc. Přestože ji nikdy nenapadlo, že bude tak mladou babičkou, na novou roli a vnučku se už moc těší. 

A jak reagovali ve škole?

Na začátku září to všichni spolužáci už věděli, takové informace se šíří jako vlna tsunami. Nebylo pro mě vůbec jednoduché vejít do třídy a začít normálně fungovat. Spousta mých spolužáků mě ale podpořila, někteří byli neutrální a jiní to odsoudili, což je pro mě ovšem v pořádku, nemusí můj život chápat a schvalovat. Jedna z nejtěžších věcí byla ale obejít všechny kantory a postupně jim to sdělit. Pokaždé, když jsem za někým šla, rozbušilo se mi srdce a nevěděla jsem, co čekat, ani jak to říct. Řekla bych, že všichni mí vyučující, včetně pana ředitele, tuhle informaci zpracovali krásně, za což jim moc děkuji.

Jak to budeš mít s maturitou?

Maturovat budu stejně jako všichni ostatní, nechtěla jsem nic odkládat. Sice mě písemná část čeká ještě v šestinedělí, což bývá pro některé maminky poměrně složité období, ale věřím, že mi ta moje malá princezna umožní učit se a zvládnout to.

Hlásíš se někam na vysokou školu nebo budeš máma na plný úvazek?

Máma na plný úvazek budu, ale stejně tak budu snad i studentka vysoké školy. Plánuji studovat dálkově. Mám doma skvělý vzor, moje maminka si dělala vysokou, když už jsem byla na světě, a teď momentálně již druhým rokem studuje ještě psychologii, takže věřím, že všechno je možné.

Máš nějakou vysněnou profesi nebo cíl, kam bys to chtěla v životě dotáhnout?

Vysněnou profesi nemám. Velmi mě baví komunikace a práce s lidmi, tak kdo ví, třeba ze mě bude například kouč, který bude lidem pomáhat zvládat těžké životní situace…

 

 

Je Zelený čtvrtek večer, právě jsme se vrátili z obřadů. Ještě než půjdu spát, chci se na chvíli stavit v Getsemanské zahradě. V tom přichází zpráva od Adélčiny spolužačky:
Dobry vecer, pani profesorko, rada Vam vzkazuji, ze Adelka zacina rodit. Takze s nejvetsi pravdepodobnosti dnes na svete privitame malou Viktorku :)
Modlitba v Getsemanech rázem dostává jiný rozměr.

Celý Velký pátek čekám na další zprávu se jménem, mírami a váhou miminka. Až na Bílou sobotu dopoledne nacházím v e-mailu zprávu od samotné Adélky. Zpětně se dozvídám, jaké martyrium si vytrpěla. Adélka je totiž poněkud alternativní a rozhodla se rodit doma. Je zázrak, že obě přežily ve zdraví.

 

Krásné ráno, paní profesorko :)
Nevím proč, ale mám velikou potřebu vám napsat, abyste tu novinu věděla hned! Na Velký pátek v 18:20 se nám narodila krásná a veliká (přes 3,5 kg) princezna Viktoria! Byla moc statečná.. Porod byl velice dlouhý, prvních 10 hodin to bylo úžasné, kontrakce skoro po 5 minutách, ale po 20 hodinách se mi zastavily.. Nebyla jsem ještě otevřená a měla u sebe doma 2 porodní asistentky. Tak jsme se vydaly do porodnice... No, nakonec jsem porodila v Chrlicích u Danovy babičky. Jelikož cca 4 minuty před odbočkou na Chrlice jsem začala rodit a to tlačení nešlo zastavit, do porodnice bysme to už nestihli. Nakonec bylo dobře, že jsme zůstali v Chrlicích, jelikož jsem po porodu začala dost krvácet... A to by se v autě úplně nedalo zvládnout. Teď ležím, na jedné straně mám Viky a na druhé Dana, který byl celou dobu se mnou, byl skvělý. Nemůžu moc spát, mám bolesti stehů (to byla taky sranda, to šití) a nemůžu nějak vedle té malé holčičky, snad se to uklidní a brzy si odpočinu i já...

 

 

 

O šest týdnů později: Píšou se maturitní slohovky a Adélka si jako jedna z mála vybírá z deseti nabízených variant úvahu na téma Hranice mezi odvahou a šílenstvím. S měsíčním odstupem zpracovává nejsilnější prožitek svého života - porod doma a narození dcery.

Je neskutečné, jak během tak krátké doby může ze sotva odrostlé puberťačky vyzrát dospělá žena.