Nedávno jsem si přečetla knížku Mámy v jednom kole, o které kdysi psala @terre-eau v editoriále rubriky. Hned na úvod musím předeslat, že se mi vlastně nelíbila :-) Autorka Holly Pierlotová na mě působila trochu jako děsivá perfekcionistka a s jejím pohledem na život jsem se nemohla ztotožnit. Přesto to byla snad nejzajímavější kniha, kterou jsem za poslední dobu četla, a rozhodně mě v něčem inspirovala.


Holly Pierlotová je máma pěti dětí, které vzdělávala formou domácí výuky. Když zavřu oči a představím si tuhle životní situaci, vybaví se mi obrázek vyčerpávajícího chaosu, který maminku nepřiměřeně zatěžuje. Tak to zřejmě i bylo, a proto se Holly rozhodla se svým životem něco udělat. Jako katolička cítila potřebu vidět ve všech věcech vyšší smysl. Chtěla zároveň uspokojovat potřeby rodiny i svoje a zároveň všechny své činnosti vztahovat k Bohu. Napadlo jí, že rodina, podobně jako řeholní komunita, je společenstvím povolaným ke svatosti. A když mohou řádové sestry žít podle řehole, proč by nemohly i matky? Vytvořila si proto speciální mateřskou řeholi, která reflektovala všechny aspekty jejího života. Uspořádala tak denní režim, v němž se našel prostor pro modlitbu, domácí práce, výuku dětí i odpočinek.

Přiznám se, že jsme si z toho s manželem často dělali legraci. Autorka k sepisování řehole podala poměrně polopatický návod, který k tomu přímo sváděl. Také se mi zdálo, že se v knize na můj vkus příliš často objevují přívlastky „katolický“ a „svatý.“ Jenže i když si z těchhle věcí dělám legraci, je to zároveň něco, nad čím jsem poslední dobou přemýšlela. Jak si najít čas na pravidelnou modlitbu? Jak to udělat, abych už nemusela večer žehlit? Jak si uvědomovat smysl své činnosti a vnímat „Boha mezi hrnci“? 

Myslím, že sepsání podobné řehole pro mě osobně není správná cesta, protože moje miminko je ještě malé a každý týden je vše jinak. Z knihy jsem si ale odnesla inspiraci, že i zdánlivě absolutní domácí chaos může mít řešení, když se člověk racionálně zamyslí nad svým denním režimem. A když se pokusí do něj zařadit pravidelnou modlitbu.

Jak jste na tom vy? Potřebujete v životě pravidelnost, nebo necháváte věci spíš plynout?